Ludek Bouska
Pracuji s lidmi na změně. Změnit něco potřebujeme každý. A většině z nás se to nedaří. Změna je život! To víme, ale i změna typu jo-jo efektu patří k životu. Chceme se změnit a zůstáváme stále stejní... Pojďte si hrát!
Mám stránky 333coaching.cz.
Nechci psát rady pro druhé, ale to, co vychází z mé osobní zkušenosti. Co jsem prožil a zakusil na sobě. Jen to má sílu, to funguje. Pokud to nepomůže mě samotnému, nemám právo to nabízet druhým.
Přečetl jsem spoustu dobře míněných příruček. Málokdy za nimi ale byl osobní prožitek autora. Pisatelé píší proto, aby psali ne aby sdělovali, co prožili.
Psaní je pro mně nacházením sama sebe. Ta slova jsou moje myšlenky a tím kousek mě samotného. Možná by šlo podobně jako při detekci krve podle slov určit DNA autora. To, co píšu je moje DNA. Asi tam bude i spousta chyb. Nejsem dokonalý. Některé věty bych možná znovu nenapsal. Měním se. Snažím se o osobní růst, i když je to někdy těžké. Možná bych taky za všechny svoje názory nedal ruku do ohně. Nejsem neomylný.
Stává se mi, že mě reakce čtenářů dovedou k jinému uvažování. Třeba to zabolí, ale pomáhá mi to. Moc mi ta zpětná vazba pomáhá. Díky za ní.
- Počet článků 78
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 971x
Ludek Bouska
Desatero bible a desatero jógy - základní rozdíl
Základní rozdíl mezi desatery je v tom, že Jama-Nijama se zaměřuje na stav člověka a desatero bible na vztah k autoritě a vztahy mezi lidmi.
Ludek Bouska
Povídání o lidech, kteří snižují hodnotu druhého člověka.
Povídání o lidech, kteří snižují hodnotu druhého člověka. Jedná se o lidi, kteří v některých případech se zachovají tak, že druhému dají pocítit, že jsou něčím větším, vyšším, lepším. V podstatě to znamená, že oni sami necítí svoji hodnotu. Hodnotu svojí vlastní si opatřují tím, že sníží někoho druhého. Chtějí vlastně přenést na druhého svoji neúctu k sobě samotnému. Skutečnost, že si sami sebe neváží, že je někdo jiný ponižuje, nebo jakoukoliv jinou podobnou situaci.
Ludek Bouska
Slimáci
Slimáci jsou všude. Po vydatných deštích se vyrojí a zaplaví chodníky a zahrádky a všechno sežerou. Jsou odporně slizcí. Jen si představte, jak vám slimák leze po ruce...
Ludek Bouska
Mušky v kuchyni
Máte doma mušky? Takové malinké, které jdou na jakoukoli zeleninu a ovoce. Pěstujeme i ve městě rajčata a když je jen odložíme na kuchyňský pult, tak se to muškami jen hemží. Tedy když si jdu vzít rajče, tak vypadá, že tam mušky nejsou. Jakmile ale jedno rajče zvednu, tak se doslova zvedne oblak mušek. Hrůza, najednou jsou mušky všude, krouží mi okolo hlavy...
Ludek Bouska
Černý pasažér s platnou jízdenkou
Moje zkušenost s Dopravním podnikem města Praha. Kupte si jízdenku a stejně zaplatíte pokutu. Myslel jsem si, že v digitálním věku je SMS jízdenka rovnocenná té papírové. Ale není.
Ludek Bouska
Jak reagovat na rozzuřeného šéfa?
Každý to řešíme jinak. Ne vždy efektivně. Ale možná nám pomůže znát i jiné reakce, než je ta naše vlastní. Vycházím z jednoduchého modelu, který asi všichni známe. Sangvinik, cholerik, melancholik a flegmatik. To jsou čtyři základní temperamenty, jak nám je zachoval řecký filosof Hippokratés. A to už pět století před Kristem!
Ludek Bouska
Kdykoli k službám, novodobé otrokářství?
Služba 24/7 je fenoménem současné doby. Zavolejte kdykoli. Otevřeno máme 24/7. Nakupujte u nás v libovolnou dobu. Vždy jsme připraveni vám pomoci. Jsme tu pro vás! Když si představím možné scénáře, co člověk může dělat pozdě večer nebo v noci, jímá mě hrůza, z čeho všeho můžeme lidi vyrušit. Anebo to taky může být legrace. Ale na cizí účet.
Ludek Bouska
Emailová mánie
Mám chytrý mobil. A tak patřím už k těm, kdo se v metru a tramvaji nedívají nikam jinam než do svého displaye. Koupil jsem si hlavně proto, že trochu cestuji a potřebuji mít přístupný email. Čas v dopravním prostředkku se dá využít třeba k emailování. Sice to psaní není tak pohodlné. Místo psaní všemi deseti, které jsem se náročně učil, tak se znovu vracím k těm dvěma prstům, kterými jsem začal. Inu vývoj :)
Ludek Bouska
Neomezený tarif, neomezená ztráta času...
Zažili jste to? Celou dobu jízdy tramvají několik lidí pořád povídá do telefonu. O kravinách, nesmyslech. Co mají koupit, kam zajít, co se vyplatí a co ne. Křičí do telefonu a není možné se tomu vyhnout. Mít tak možnost vypnout..
Ludek Bouska
Vážím si sebe sama?
Narážím na problém, že si nevážím sama sebe. Projevuje se to tak, že moje termíny, moje předsevzetí, moje vlastní potřeby pro mě nejsou tak důležité jako potřeby okolí. Když kdokoli přijde s tím, že něco potřebuje, "moje maličkost" ustoupí někam do ústraní. Nastoupí rádoby snaha pomoci druhému. A moje potřeby ustupují takto do pozadí. A nakonec zjišťuji, že to, co bych nejraději dělal nedělám. Svoje vlastní schopnosti nevyužívám. Nahradily je věci, které po mě chtějí druzí a moje ustoupily.
Ludek Bouska
Já jsem tak šťastný!
Tak to už se mi nepodařilo říct hodně dlouho. Vůbec si vlastně nepamatuji, že bych to kdy řekl nahlas. Když se nám narodili kluci, tak jsme byli šťastní určitě. Když rostli, když jsme zažívali jejich úspěchy i co se jim nedařilo. Ale vůbec si nevzpomínám, že bych kdy řekl "jsem šťastný". Tak nějak to bylo samozřejmé z toho, že jsme byli spolu, že jsme se mohli na sebe spolehnout. Tak nějak jsme to předpokládali a nikdy přímo nevyjádřili.
Ludek Bouska
Co má společné žebro se žebráním?
Mám zlomené žebro. Srazil mě šílený cyklista na kole. Se zlomeným žebrem najednou nejsem sám sebou. Nemám jich snad ještě 23, která jsou v pořádku? O některé "pozornosti" musím "žebrat", sám je prostě nezvládnu...
Ludek Bouska
Radostný pohřeb
Může být pohřeb radostný? Těžko se můžeme radovat, když zemře někdo, koho jsme měli rádi. Máme proč plakat, proč se rmoutit. Ale máme proč se radovat? V den pohřbu bychom měli jen truchlit?
Ludek Bouska
Men only - ženám vstup zakázán.
Kamarád Petr mě pozval na cykloakci na kolech. "Ženu neber, jedeme jen kluci." Co to bude? Na kole jezdím moc rád, ale několikadenní společnost mně neznámých chlapů - jaké to bude? Prý vždy bylo super, tak jsem se nechal zlákat.
Ludek Bouska
Uklízím rád v kuchyni. Je to normální?
Moc mě nebaví vařit. Nesnáším mytí nádobí. Ale rád uklízím v kuchyni. Žena po mě doma chce občas pomoc s něčím v kuchyni. Přines, podej, otevři, zavři, dones, odnes, vyndej, naostři, oprav. Někdy rád pomůžu, jindy se rád zdekuji někam jinam za jakoukoli důležitější prací. V kuchyni je žena v ráži, je lepší se jí vyhnout a přijít, až je hotovo.
Ludek Bouska
Desatero spokojeného důchodce - 3. přikázání: Projevit uznání
Jak se máme chovat k mladším, aby jim v naší přítomnosti bylo dobře? Kdo se má přizpůsobit, ustoupit? Jsou to mladí kvůli naší autoritě, našim zkušenostem, proto, že mladí mají dávat přednost starším? Naše zkušenost by nás mohl vést tak, že budeme nejen vděčnost a uznání vyžadovat, ale také projevovat. Tím, co projevíme, tím, jak se chováme, můžeme druhé naučit víc než slovy. Jsme národem kritiků. Asi to není úplně špatně, ale je to zvláštní fenomén. Všechno víme, všechno známe, jenom zrovna my jsme nebyli vybrání, abychom ty věci mohli ovlivnit. Třeba jsme jen nebyli ve správné době na správném místě. Úžasnými diskutujícími kluby jsou naše hospody a hospůdky. Asi je třeba, abychom si tříbili vlastní názory s jinými lidmi. Jak slýchávám různé dialogy, často bývají destruktivní. Pod tím chápu takový rozhovor, kdy se obě strany ještě více na něco naštvaly a nenašly na věci nic kladného.
Ludek Bouska
Desatero spokojeného důchodce - 1. přikázání: Umění mlčet
Mnoho lidí do všeho povídá. Ví, co by bylo správné udělat. "Kdybych byl na jeho místě, já bych ..!!" Kolega v práci komentuje téměř všechny politické události. "Podívejte se na toho blba...!" Velmi rádi radíme. Máme recepty na spoustu věcí. Vždyť je to tak jasné! S radami jsme rychlí, se skutečnou pomocí zaostáváme. Neumíme mlčet, neříkat za každou cenu svůj názor. Nevnucovat druhým svůj pohled, který pokládáme za jediný správný. S naší jedinou správnou pravdou považujeme druhé za tupce, kteří potřebují pořád radit. Pravá spokojenost určitě není v tom, jak se chovají druzí ke mně, ale v tom, jak se já chovám k nim. Druzí se ke mně mohou chovat hezky proto, že je to pro ně výhodné, nutné, proto, že nemohou jinak, kvůli situaci. Bude rozdíl v tom, jak se k nám budou naše děti chovat, když budeme chudí anebo když máme miliony na účtu?
Ludek Bouska
Desatero spokojeného důchodce
Zní následující desatero příliš krutě? Ano. Je to tak. Sám bych nechtěl, aby se to všechno naplnilo. Ale vím, že když nebudu počítat s tím, že všechno bude ideální, budu připraven třeba na něco lepšího. Když se připravím na docela pravděpodnou možnost problémů ve stáří, pak snad v případě závislosti neučiním druhé otroky své závislosti na nich. Toto desatero vyjadřuje vzájemnou svobodu. Nejsme otroky starat se za každých okolností o své příbuzné, ani o rodiče. Každý máme jinou míru toho, co zvládneme. Péče o druhé patří mezi ctnosti, mimořádné vlastnosti, ke kterým se musíme rozhodnout. Ne každý dokáže se vzdát svého času, své kariéry, svého soukromí, své vlastní rodiny a svého života pro druhé. Takové rozhodnutí by nemělo být nesvobodné. Když se mu nemůžeme vyhnout, tak se stáváme nesvéprávnými a vnitřně nespokojenými lidmi. Často se pak stává, že ty, které milujeme milovat přestáváme...
Ludek Bouska
Dojem z koučovacího sezení
Můžeme se do toho pustit? Jsi připraven? Tak to začalo. Zažili jste někdy koučink? Mé první koučovací sezení mi připoměnlo koncert. Jako když sedíte v hledišti a najednou není hudba jen na jevišti, ale u vás okolo vás a ve vás. Zní odkudsi z vašeho vnitřku. Přijde mi to jako profesiální kouč, který se "napojí" na myšlení koučovaného a dokáže mu klást ty správné otázky, které podporují myšlení. Když se o něčem řekne "to byl koncert", znamená to, že všechno spolu krásně ladí. Žádný falešný tón, melodie střídají jedna druhou. Je to umění...
