Ludek Bouska
Pracuji s lidmi na změně. Změnit něco potřebujeme každý. A většině z nás se to nedaří. Změna je život! To víme, ale i změna typu jo-jo efektu patří k životu. Chceme se změnit a zůstáváme stále stejní... Pojďte si hrát!
Mám stránky 333coaching.cz.
Nechci psát rady pro druhé, ale to, co vychází z mé osobní zkušenosti. Co jsem prožil a zakusil na sobě. Jen to má sílu, to funguje. Pokud to nepomůže mě samotnému, nemám právo to nabízet druhým.
Přečetl jsem spoustu dobře míněných příruček. Málokdy za nimi ale byl osobní prožitek autora. Pisatelé píší proto, aby psali ne aby sdělovali, co prožili.
Psaní je pro mně nacházením sama sebe. Ta slova jsou moje myšlenky a tím kousek mě samotného. Možná by šlo podobně jako při detekci krve podle slov určit DNA autora. To, co píšu je moje DNA. Asi tam bude i spousta chyb. Nejsem dokonalý. Některé věty bych možná znovu nenapsal. Měním se. Snažím se o osobní růst, i když je to někdy těžké. Možná bych taky za všechny svoje názory nedal ruku do ohně. Nejsem neomylný.
Stává se mi, že mě reakce čtenářů dovedou k jinému uvažování. Třeba to zabolí, ale pomáhá mi to. Moc mi ta zpětná vazba pomáhá. Díky za ní.
- Počet článků 78
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 971x
Ludek Bouska
Klacky pod nohama II
Psal jsem o klackách pod nohama - když se člověk o něco snaží, tak najednou mu začnou házet klacky pod nohy. Jak to ale vlastně je? Když se podívám na tu situaci znovu, tak mi připadá, že ty klacky pod nohy si házím já sám sobě...
Ludek Bouska
Začít podnikat v důchodu?
Začínám podnikat! Ale blíží se mi důchodový věk. Nebude to hned, ale důchod už klepe na dveře. Má to smysl? A mohu to já mezi těmi mlaďochy zvládnout? S těmi jejich kontakty po sociálních sítích, které jsou pro mě asociální?
Ludek Bouska
Klacky pod nohama
Zažili jste, když vám někdo "házel klacky pod nohy"? Používá se to obrazně, ale i prakticky je to docela nepříjemné. Asi si to někdy děláme sami, ale teď nevím - čeho je moc, toho je příliš...
Ludek Bouska
Chci si splnit svůj sen ...
Chci se podělit o osobní příběh s kartami. Začínám dělat to, co jsem celý život toužil dělat. A vlastně se k tomu nikdy pořádně nedostal. Je to otevřené, teď začínám a třeba se to povede. Nechci psát "až to bude jasné". Teď není...
Ludek Bouska
Desatero - proč to číst?
Snažím se porovnávat dvě desatera. Jsou z různých kultur. Východ, západ. Křesťané nepřijímají jógu. Východ se zase na křesťanství dívá asi tak, jako Gándí, který prohlásil: „Stal bych se křesťanem, kdybych nepoznal křesťany."
Ludek Bouska
Desatera bible a jógy - dvě cesty
Obě desatera tvoří základ, směřování cesty, na které stojí celá další stavba. Uvádějí to, co bychom určitě neměli a také to, k čemu bychom měli směřovat. Od čeho máme odejít a o co máme usilovat...
Ludek Bouska
Mohu být naštvaný, že jsem šťastný?
Celý den jsem něco dělal a podařilo se mi to! Cítil jsem se z toho velmi dobře, mohu říct, že jsem byl šťastný. Něco se mi podařilo posunout o značný kus vpřed. Ale pak po chvíli najednou přišlo rozčarování, které jsem nečekal.
Ludek Bouska
Jsem šťastný, že jsem naštvaný
Napsal jsem před pár dny, že jsem šťastný, že jsem šťastný a ještě před tím, že jsem naštvaný, že jsem naštvaný. A teď jsem zažil něco, co mě nadchlo - byl jsem šťastný, že jsem byl naštvaný!
Ludek Bouska
Jsem šťastný, že jsem šťastný
Štěstí je pro nás každého žádaný stav. Chceme mít alespoň trochu štěstí, prý taková „muška jen zlatá“ znamená štěstí. Štěstí také přeje připraveným, ale pak se také řekne, že štěstí nepřichází dvakrát, ale neštěstí nepřichází samo
Ludek Bouska
Jsem naštvaný, že jsem naštvaný…
Některé věci mě strašně dokáží naštvat. Tak, že jsem schopen být destruktivní. Ve vztazích, i vůči věcem nebo i vůči sobě. Jsem schopen v tu chvíli rozkopnout dveře. Vynadat někomu, udělat z něj blba. Vůči sobě tak, že ...
Ludek Bouska
Jak změnit prohru ve vítězství?
Stalo se vám, že jste prohráli? Že jste něco plánovali a nedopadlo to podle vašich představ? Jak to na vás působilo? Teď právě jsem něco udělal a vnitřně to hodnotím jako neúspěch. Tolik jsem si od toho sliboval. Hodiny se na to připravoval. Co s tím? Procházím svoje minulé úspěchy a neúspěchy a trochu se na to už začínám dívat jinak. Něco se nepovedlo a něco zase ano. Jak to hodnotit celkově?
Ludek Bouska
Váš stav odpovídá vašemu věku…
Podívej se do občanky. Tvůj stav odpovídá tvému věku. Vezmi si brýle a podívej se do zrcadla. Těmito a podobnými výroky začínám být častován. Moc se mi to nelíbí. Co mám dělat?
Ludek Bouska
Zvládnu to sám!
Musím! Překonám se! Vím, že na to mám. Jenom začít. A pak chvlku vytrvat. Vžeyť mnohem slabší lidi to zvládli. Tak já musím taky. Hezký vtípek. Kamarádi se baví o kouření. "Snažil jsem se přestat kouřit a nepovedlo se mi to". "Ale to je přece snadný!" "???" "To jsem už udělal snad tisíckrát."
Ludek Bouska
Kam za zdravím?
Na západ? Na východ? Na Ukrajinu! Jistá paní nadchla svým povídáním o sanatoriu na Ukrajině spoustu Čechů. Těch, kteří jsme se tam vypravili bylo asi padesát, v našem termínu patnáct. Kdybychom ale věděli už v Kroměříži, jak je to daleko, možná bychom se rozhodovali déle. Asi 1200 kilometrů - jako z Prahy na jih Španělska. Není to tam navíc nebezpečné? Nicméně myslím, že mohu říct, že nikdo nelitujeme, že jsme takovou dlouhou cestu podnikli. Stálo to za to!
Ludek Bouska
Vnitřní úsměv
Keep smiling. Američané se pořád usmívají. Alespoň někteří, hlavně v obchodech, na obrazovce. My Češi jsme spíš zachmuření, nesmějeme se "na plné kolo", nedáváme své pocity tak znát navenek.
Ludek Bouska
Důležité, důležitější, nejdůležitější
Co je důležité, co je ještě důležitější a co je nejdůležitější? Uvědomil jsem si toto dilema, když mi kamarádka říkala, že strašně něco chce udělat pro sebe, ale pořád někdo po ní něco chce. A nejsou to kraviny. Lidé chtějí důležité věci. Syn potřebuje pomoct sbalit na cestu do Dánska. Kamarádka pořádá výstavu a hrozně ráda by ji tam viděla. V práci je co si neodkladného, tak musí zůstat déle. A takto se jednotlivé věci nakupí. Je jich vždycky dostatek pro to, aby nestihla udělat něco z toho, co sama považuje za důležitější. Udělat něco pro sebe. Jen tak si jakoby "zívnout". Říkala, že má třeba fotky z dětství, které by si ráda někdy utřídila. Mít čas na to si přečíst knížku, která na ni už čeká spoustu měsíců. Kvůli tomu, co se po ní chce, nemá čas a možnot udělat něco, co by toužila. A po nějaké době toužit přestane. Nazvala to "tichou rezignaci". Rodina a kamarádi ji mají rádi. Kdykoli po ní něco chtějí, ví, že ona je ochotná a vyhoví jim. Jenže ona strádá. Cítí, že takto to dál nejde. Celkově ji okolí "vysává". Nebo jemněji: nedá jí možnost, aby ona sama načerpala dostatek pro to, aby sama mohla dávat.
