Vnitřní úsměv
Smát se "od ucha k uchu" mi není přirozené. Tak se smějí různí smajlíci na obrázcích, na přívěšcích, na plackách, které si lidé připevňují na batohy, bundy. Jsou všude. I když to tak necítíme a ani neděláme, máme úsměv rádi. A to především úsměv vnější, ten, co je vidět. Přeci jen se nám lépe nakupuje, když prodavač se na nás usměje, než když se mračí. Asi je v tom i obchodní taktika a takový úsměv se stává marketingovým prostředkem. "Vnější" znamená "navenek" a tedy skoro nezávisle na vnitřním stavu. Lituji někdy prodavače, kdy cítím, že se smát musí. Umělý, nepřirozený úsměv "keep smiling" mě odrazuje.
Možná se přeci jen stává, že "vnější ovlivňuje vnitřní". Když se určitým způsobem chováme, má to vliv na naše nitro. Když se tedy usmíváme, pomáhá to i našemu vnitřnímu stavu. Asi jsem nějaké takové závěry z výzkumů četl. Je to cesta zvnějšku dovnitř. U mě to ale takto moc nefunguje. Četl jsem výzvu, že se máme "proměňovat obnovou své mysli". To mě zaujalo, má to právě obrácený směr než se v médiích doporučuje. Zvnitřku ven. Nechci se uměle smát, když to tak necítím.
Vnitřní úsměv chápu jako úsměv, který vnějškově vůbec nemusí být vidět. Je to jakýsi vnitřní stav. Ne snad radosti, ale postoj. K životu, k sobě, k okolí. Vnitřní úsměv představuje stav těsně před tím, než se projeví i na obličeji. Zkoušel jsem s kamarádem sledovat, jak vzniká úsměv. Hlavně ten přechod zvnitřku navenek. Těsně před tím, než se úsměv projeví na obličeji, existuje chvilka, kdy se ještě neusmívám, ale přitom už prožívám úsměv. Jsem jakoby na úsměv připraven. Zkoušeli jsme, zda se vnitřní úsměv pozná i vnějškově. Skoro ne, jen rysy v obličeji jaksi měknou. Jakoby se stáváme pro druhé pozitivnějšími. Možná se něco změní na očích, nezkoumal jsem detaily. Stav vnitřního úsměvu působí teple, příjemně.
Považuje se spíše za optimistu. Raději předpokládám, že věci dopadnou lépe. Říká se o optimistech, že to jsou lidé, kteří věří, že věci dopadnou lépe, než dopadnou. Věřím, že lze být optimistou a současně i realistou. Moje vize do budoucna mohou být odvážné ale i realistické. Vnitřní úsměv mi dovoluje se do budoucnosti dívat s očekáváním. S radostným očekáváním na to, co přijde. A co přijde nemusí být vždy pozitivní. Mohu v tom hledat pozitivní poučení pro sebe. Mohu se naučit něco nového. Nový poznatek do života beru jako něco pozitivního. Něco, co mě obohacuje. Dává mi nové možnosti.
Chtěl jsem koupit baterii na chalupu, protože začala téct. A nechal to na poslední chvíli. Jel jsem tam večer a už mi zavřeli prodejnu. Mají jen do 21:00 a už mě dovnitř nepustili. No to je blbé, byla moje první reakce. Ale pak jsem to rozebral jinak. Mohu zkusit, jestli ta baterie nepůjde spravit. To mě docela baví. Na chalupě na to bude čas. A určitě bych si měl zapamatovat, že tento obchod zavírá večer v devět. Už se mi to vlastně jednou stalo, tak bych do třetice už si to mohl vědět. Z obou myšlenek mám radost. A když se nepodaří baterii opravit, tak to zase tak nevadí, jedeme tam za týden. Alespoň vím, že nesmím jet do prodejny pozdě a případně příště koupím novou. A to je vnitřní úsměv :).
Vnitřní úsměv mi pomáhá vědomě žít můj vlastní život. Nespokojenost a nabručenost na to všechno okolo mě mi nedovoluje přijímat to, co přichází. Nebýt jen trpně odevzdán událostem, které přicházejí a buď mě ohrožují nebo jsou nepříjemné jinak. K něčemu mě tlačí a nutí. To nemám zapotřebí. Úsměv mi dovoluje se svobodně rozhodovat. Ve stavu vnitřního úsměvu jsem schopen nadhledu. „Co to ode mě chtějí? A jak se vlastně chci zachovat? Jaké mám volby?“
Vnitřním úsměvem jsem schopen hodnotit svůj život pozitivně. Spousta věcí se nepovedla a další hromada toho mohla být lepší. Ale úsměvem se stavím nad to všechno negativní. Nemá to nade mnou moc. Jsem tady já, já sám jediný mám možnost hodnotit to, co mě potkalo. Nechci žit život jen ve smutcích a trápení. Věřím, že stojí za to žít můj život. Stojí za to tento den. Tato minuta, kdy cosi píšu. Stojí za to vyjádřit sám sebe. Možná to někomu pomůže, možná taky ne. Ale určitě to pomůže mně samotnému, abych byl vnímavější k sobě i svému okolí. A nemusím se smát na celé kolo a všechny objímat.
Můj život nemusí být super, ale je můj. Nedaří se mi zdaleka všechno, co bych chtěl, ale je můj. Jen já ho mohu docenit. Dává mi to velkou zodpovědnost sama k sobě. Když se nebudu na svůj život dívat smysluplně já sám, nebude patrně nikdo jiný. Snad jedině Bůh, když v něj věřím. Vnitřní úsměv mi dovoluje mít nadhled nad tím, co nazývám maličkostmi. Nepodstatnosti, které nevyšly, jak jsem to viděl. Třeba se poučím nebo taky ne. Ale určitě se nenechám maličkostmi pohltit nebo zdeptat.
Může se člověk smát a přitom uvnitř být smutný? Vnitřně se usmát i v případě, že mi vůbec není do smíchu? Když je mi smutno. Smutno z toho, že něco odešlo a už se to nevrátí. Nedávno mi zemřela matka. Velmi mě to zasáhlo. To byl člověk, který mě vždycky přijímal, vítal. Pláču a raduju se současně, když si na ní vzpomenu. Pláču, že tu už není a raduji se z toho, že jsem měl takovou matku.
Mám více blízkých lidí. Mám rodinu. Vím, že mě mají rádi. Ale teskním po tom bezprostředním přijetí. Neumím a nechci to vymazat. Stačilo zavolat. A pak i přes smutek přichází vnitřní úsměv. Ten zážitek vztahu nelze vymazat. Úsměv nejde ven, zůstává uvnitř. Svým způsobem takovýto vztah neodchází, zůstává v nás napořád. Jednou provždy nás změnil. Jsme těmi, kdo jej prožili. Nemusíme truchlit. Je to důvod k vnitřní radosti.
Vnitřní stav mě nalaďuje k úspěchu či neúspěchu. Co očekávám, to často přichází. Jako bych si svými myšlenkami připravoval to, co přijde. Vnitřním úsměvem jsem připraven přijímat dobré i špatné. Těším se na dobré a to horší mě nepřekvapí a neohrozí.
Vnitřním úsměvem se usmívám sám na sebe. Není to nějaký narcismus, sebeláska ani sebechvála. Přijímám sama sebe takový jaký jsem. Dívám se na sebe s nadhledem. Možná bych mohl plakat, spoustu věcí jsem zkazil. Hodně lidem chtěl pomoci a nepovedlo se. Ale taky se něco povedlo. Vnitřní úsměv mi dovoluje se nad to všechno povznést. Jsem tady s celou svojí minulostí a očekávanou budoucnosti. Ale hlavně jsem tady teď. Teď žiju svůj život. Nesměju se na celé kolo. Vlastně to ani není vidět. Právě začíná nový den, co mi přinese? Těším se na to. To je úsměv uvnitř...
Ludek Bouska
Nakvašená sklenice a dvakrát kynutý chlebík
Peču doma chleba. Manželce trvalo asi rok než se vzdala své Šumavy. Teď ale spoléhá na to, že dvakrát týdně peču chleba a jiný už nechce. To je skvělé, ale současně závazek. Přeci jen to chvíli trvá. Je to můj příspěvek k vaření.
Ludek Bouska
Nakvašená sklenice - jak si vyrobit svůj vlastní kvásek
Už jste viděli nakvašenou sklenici? Myslíte si, že sklenice nemůže kvasit? Ale může! Nakvašená sklenice, to je právě způsob přípravy domácího kvásku. Funguje mi takto už tři roky, mnoha lidem jsme kvásek už dali...
Ludek Bouska
Klacky pod nohama II
Psal jsem o klackách pod nohama - když se člověk o něco snaží, tak najednou mu začnou házet klacky pod nohy. Jak to ale vlastně je? Když se podívám na tu situaci znovu, tak mi připadá, že ty klacky pod nohy si házím já sám sobě...
Ludek Bouska
Začít podnikat v důchodu?
Začínám podnikat! Ale blíží se mi důchodový věk. Nebude to hned, ale důchod už klepe na dveře. Má to smysl? A mohu to já mezi těmi mlaďochy zvládnout? S těmi jejich kontakty po sociálních sítích, které jsou pro mě asociální?
Ludek Bouska
Klacky pod nohama
Zažili jste, když vám někdo "házel klacky pod nohy"? Používá se to obrazně, ale i prakticky je to docela nepříjemné. Asi si to někdy děláme sami, ale teď nevím - čeho je moc, toho je příliš...
Ludek Bouska
Chci si splnit svůj sen ...
Chci se podělit o osobní příběh s kartami. Začínám dělat to, co jsem celý život toužil dělat. A vlastně se k tomu nikdy pořádně nedostal. Je to otevřené, teď začínám a třeba se to povede. Nechci psát "až to bude jasné". Teď není...
Ludek Bouska
Rád si hraju! A tak jsem si vymyslel novou hru :)
Rád si hraji a tvořím nové hry. Ty si pak hrajeme doma. Dříve s našima klukama, ale když už "vylítli", tak s kamarády. Anebo i klukama a jejich partnerkama. To je paráda. Udělal jsem novou hru TRIETO a ta lidi zaujala nejvíc.
Ludek Bouska
Desatero - proč to číst?
Snažím se porovnávat dvě desatera. Jsou z různých kultur. Východ, západ. Křesťané nepřijímají jógu. Východ se zase na křesťanství dívá asi tak, jako Gándí, který prohlásil: „Stal bych se křesťanem, kdybych nepoznal křesťany."
Ludek Bouska
Desatero bible a desatero jógy - základní rozdíl
Základní rozdíl mezi desatery je v tom, že Jama-Nijama se zaměřuje na stav člověka a desatero bible na vztah k autoritě a vztahy mezi lidmi.
Ludek Bouska
Desatera bible a jógy - deset slov
Desatero: Není, nečiníš, neneseš, hlídej, cti, nezabíjíš, nesmilníš, nekradeš, nelžeš, nežádáš. Jama-Nijama: Nenásilí, nelhaní, nekradení, neulpívání, zdrženlivost, čistota, spokojenost, sebekázeň, poznávání, oddanost.
Ludek Bouska
Desatera bible a jógy - dvě cesty
Obě desatera tvoří základ, směřování cesty, na které stojí celá další stavba. Uvádějí to, co bychom určitě neměli a také to, k čemu bychom měli směřovat. Od čeho máme odejít a o co máme usilovat...
Ludek Bouska
Desatera bible a jógy - úvod
Jama a Nijama spolu s biblickým Desaterem tvoří jakési základy dvou odlišných světů. Západ a Východ. V současném globalizovaném světě se mnohé myšlenkové, světonázorové a náboženské světy setkávají. Všude jsme doma...
Ludek Bouska
Modlitba za ovoce ducha
Modlitba za ovoce ducha inspirovaná textem listu Galatským 5,23: Ovoce Ducha Božího je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání.
Ludek Bouska
Pět tajemství, které musíte objevit, dříve než zemřete
Přečetl jsem si knihu od Johna Izza s uvedeným názvem. Velmi mě oslovila, volně jsem zpracoval hlavní myšlenky. Možná to osloví i někoho jiného. Lépe je si knihu sám koupit a načerpat i mnoho dalších inspirací :).
Ludek Bouska
Mohu být naštvaný, že jsem šťastný?
Celý den jsem něco dělal a podařilo se mi to! Cítil jsem se z toho velmi dobře, mohu říct, že jsem byl šťastný. Něco se mi podařilo posunout o značný kus vpřed. Ale pak po chvíli najednou přišlo rozčarování, které jsem nečekal.
Ludek Bouska
Jsem šťastný, že jsem naštvaný
Napsal jsem před pár dny, že jsem šťastný, že jsem šťastný a ještě před tím, že jsem naštvaný, že jsem naštvaný. A teď jsem zažil něco, co mě nadchlo - byl jsem šťastný, že jsem byl naštvaný!
Ludek Bouska
Jsem šťastný, že jsem šťastný
Štěstí je pro nás každého žádaný stav. Chceme mít alespoň trochu štěstí, prý taková „muška jen zlatá“ znamená štěstí. Štěstí také přeje připraveným, ale pak se také řekne, že štěstí nepřichází dvakrát, ale neštěstí nepřichází samo
Ludek Bouska
Vánoční stromek a úplně zdarma!
Máte rádi vánoční atmosféru se stromkem? A je vám líto krásných stromků, které musely být uříznuty kvůli Vánocům? A taky chcete ušetřit a nestát ve frontě na stromek?
Ludek Bouska
Jsem naštvaný, že jsem naštvaný…
Některé věci mě strašně dokáží naštvat. Tak, že jsem schopen být destruktivní. Ve vztazích, i vůči věcem nebo i vůči sobě. Jsem schopen v tu chvíli rozkopnout dveře. Vynadat někomu, udělat z něj blba. Vůči sobě tak, že ...
Ludek Bouska
Fandíme hokeji - každý jinak
Kamarád včera sehnal lístky na semifinále s Finskem. Na poslední chvíli, za sedmičku. Já jsem se dostal domů stejně až po deváté, ve chvíli, kdy to bylo 3:3. Zapneme televizi? Žena nechtěla ..
předchozí | 1 2 3 4 | další |
- Počet článků 78
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 971x
Pracuji s lidmi na změně. Změnit něco potřebujeme každý. A většině z nás se to nedaří. Změna je život! To víme, ale i změna typu jo-jo efektu patří k životu. Chceme se změnit a zůstáváme stále stejní... Pojďte si hrát!
Mám stránky 333coaching.cz.
Nechci psát rady pro druhé, ale to, co vychází z mé osobní zkušenosti. Co jsem prožil a zakusil na sobě. Jen to má sílu, to funguje. Pokud to nepomůže mě samotnému, nemám právo to nabízet druhým.
Přečetl jsem spoustu dobře míněných příruček. Málokdy za nimi ale byl osobní prožitek autora. Pisatelé píší proto, aby psali ne aby sdělovali, co prožili.
Psaní je pro mně nacházením sama sebe. Ta slova jsou moje myšlenky a tím kousek mě samotného. Možná by šlo podobně jako při detekci krve podle slov určit DNA autora. To, co píšu je moje DNA. Asi tam bude i spousta chyb. Nejsem dokonalý. Některé věty bych možná znovu nenapsal. Měním se. Snažím se o osobní růst, i když je to někdy těžké. Možná bych taky za všechny svoje názory nedal ruku do ohně. Nejsem neomylný.
Stává se mi, že mě reakce čtenářů dovedou k jinému uvažování. Třeba to zabolí, ale pomáhá mi to. Moc mi ta zpětná vazba pomáhá. Díky za ní.