Desatero spokojeného důchodce - 2. přikázání: Neradit
Vývoj člověka se podle rad dá rozdělit takto:
1. Rady přijímá a řídí se jimi.
2. Rady přijímá, ale neřídí se jimi
3. Rady nepřijímá a ani se jimi neřídí.
4. Není možné radu vůbec dát.
5. Rozhoduje se sám, čím se bude řídit.
Takto to vypadalo u našich dětí. Nějak se to zastavilo u 4. bodu. Doufáme, že se někdy – snad – stav překulí do bodu pátého. Období puberty klade zvlášť velké nároky na dospělé. Mladí postupují od druhého ke čtvrtému bodu a tam se komunikace zasekne. Pak není možné ani radu položit. Je to považováno za nemístné, za nepatřičný a útočný zásah do soukromí.
Kamarádi s menšími dětmi si stěžovali: „Nechtějí vůbec poslouchat naše rady.“ Sdělili jsme jim, že to je ještě krásné stádium, kdy rady mohou dávat… Toto je asi stav, o kterém se zmiňuji v Desateru spokojeného důchodce…
Pokud mladší potřebují radu, musí o to požádat. Vše ostatní jsou nevyžádané, nepatřičné a útočné komentáře. To, co můžeme předat mladším nejsou slova, ale osobní poznání, které změnilo nás samotné. Pokud jsme zůstali stejní po vyslechnutí jakékoli pravdy, nemá smysl ji předávat dál.
Komu není rady, tomu není pomoci. To je staré pravdivé přísloví. Co když je ale vzájemná komunikace ve stádiu, kdy není možné radu dát? Člověk musí být tvůrčí. Jednou fungovala možnost přes bratra. Od bratra si nechal poradit. Jindy mi pomohla jiná nezávislá autorita. Náhodou jsem něco četl v nějaké příručce o podobném tématu. „Co si o tom myslíš, co tady píšou?“ pak jsem použil postup, který mi nabídnul stejně postižený kamarád. Použít dotaz se svolením. „Možná bych věděl, jak na to. Mohu ti to říct?“ Hádejte, co odpověděl… Jednou se mi také podařilo dát radu způsobem, kdy jsem uvedl, jak to děalá někdo jiný. „Servisák ty brzdy na kole nastavuje tak, že brzdí celou plochou“. Bylo to konstatování, ve kterém mu nic nevadilo je přijmout.
Stalo se i to, že syn dospěl sám k názoru, který jsem mu chtěl poradit.to je řidší stav, ale překvapilo mě to. Zase jeden důkaz pro to, že bylo lepší neradit.
Také ale musím přiznat, že někdy jsem rád, když mladí naše rady neposlechnou a zachovají se podle sebe. Ne vždy se dokážeme strefit do toho, co skutečně potřebují, nejsme dostatečně vnímaví k tomu, čeho jsou schopni.
Říká se, že „myšlenky jsou jako děti, nejraději máme ty vlastní“. Když na něco nepřijdeme sami, tak druhého i chytré rady neslyšíme. Nevnímáme, ignorujeme je. Jako když někdo „hází hrách na stěnu“. Házet hrách na stěnu jsem ještě nezkoušel, ale asi je to stejně zbytečné jako dávat rady těm, kteří nechtějí poslouchat a prostě neslyší.
Možná psaní rad může být přijatelnější než dávat rady přímo. Ve skrytu duše doufám, že něco z toho, co napíšu si přečtou i naši mladí. Vlastně se dostávám do bludného kruhu sám. Radím čtenářům, že je lepší neradit. Sám si ale jasněji uvědomuji, že musím více zvažovat okolnosti radění. Kdy radu dát, kdy nedat. Jaká rada má smysl, aby byla dána. Je druhý schopen totéž, co mu radím vymyslet sám? Když mu dám radu, neberu mu tím možnost svobodné volby?
Určitě je rozdíl mezi radou dávanou a radou nabízenou. Mohu něco nabídnout, na druhé straně pak záleží, jestli ji využije. Zda ji jen tak přejde, posoudí jako nepatřičnou. Když druhý cítí, že může moji radu odmítnout, nestavím před něj zeď, kterou nemůže překonat. Berte prosím tedy i mé rady jak neradit jen jako nabízené rady. Můžete je jen tak přečist, posoudit a zachovat se třeba úplně jinak. Vlastně i k přečtení článku jste se museli sami rozhodnout :).
Ludek Bouska
Nakvašená sklenice a dvakrát kynutý chlebík
Peču doma chleba. Manželce trvalo asi rok než se vzdala své Šumavy. Teď ale spoléhá na to, že dvakrát týdně peču chleba a jiný už nechce. To je skvělé, ale současně závazek. Přeci jen to chvíli trvá. Je to můj příspěvek k vaření.
Ludek Bouska
Nakvašená sklenice - jak si vyrobit svůj vlastní kvásek
Už jste viděli nakvašenou sklenici? Myslíte si, že sklenice nemůže kvasit? Ale může! Nakvašená sklenice, to je právě způsob přípravy domácího kvásku. Funguje mi takto už tři roky, mnoha lidem jsme kvásek už dali...
Ludek Bouska
Klacky pod nohama II
Psal jsem o klackách pod nohama - když se člověk o něco snaží, tak najednou mu začnou házet klacky pod nohy. Jak to ale vlastně je? Když se podívám na tu situaci znovu, tak mi připadá, že ty klacky pod nohy si házím já sám sobě...
Ludek Bouska
Začít podnikat v důchodu?
Začínám podnikat! Ale blíží se mi důchodový věk. Nebude to hned, ale důchod už klepe na dveře. Má to smysl? A mohu to já mezi těmi mlaďochy zvládnout? S těmi jejich kontakty po sociálních sítích, které jsou pro mě asociální?
Ludek Bouska
Klacky pod nohama
Zažili jste, když vám někdo "házel klacky pod nohy"? Používá se to obrazně, ale i prakticky je to docela nepříjemné. Asi si to někdy děláme sami, ale teď nevím - čeho je moc, toho je příliš...
Ludek Bouska
Chci si splnit svůj sen ...
Chci se podělit o osobní příběh s kartami. Začínám dělat to, co jsem celý život toužil dělat. A vlastně se k tomu nikdy pořádně nedostal. Je to otevřené, teď začínám a třeba se to povede. Nechci psát "až to bude jasné". Teď není...
Ludek Bouska
Rád si hraju! A tak jsem si vymyslel novou hru :)
Rád si hraji a tvořím nové hry. Ty si pak hrajeme doma. Dříve s našima klukama, ale když už "vylítli", tak s kamarády. Anebo i klukama a jejich partnerkama. To je paráda. Udělal jsem novou hru TRIETO a ta lidi zaujala nejvíc.
Ludek Bouska
Desatero - proč to číst?
Snažím se porovnávat dvě desatera. Jsou z různých kultur. Východ, západ. Křesťané nepřijímají jógu. Východ se zase na křesťanství dívá asi tak, jako Gándí, který prohlásil: „Stal bych se křesťanem, kdybych nepoznal křesťany."
Ludek Bouska
Desatero bible a desatero jógy - základní rozdíl
Základní rozdíl mezi desatery je v tom, že Jama-Nijama se zaměřuje na stav člověka a desatero bible na vztah k autoritě a vztahy mezi lidmi.
Ludek Bouska
Desatera bible a jógy - deset slov
Desatero: Není, nečiníš, neneseš, hlídej, cti, nezabíjíš, nesmilníš, nekradeš, nelžeš, nežádáš. Jama-Nijama: Nenásilí, nelhaní, nekradení, neulpívání, zdrženlivost, čistota, spokojenost, sebekázeň, poznávání, oddanost.
Ludek Bouska
Desatera bible a jógy - dvě cesty
Obě desatera tvoří základ, směřování cesty, na které stojí celá další stavba. Uvádějí to, co bychom určitě neměli a také to, k čemu bychom měli směřovat. Od čeho máme odejít a o co máme usilovat...
Ludek Bouska
Desatera bible a jógy - úvod
Jama a Nijama spolu s biblickým Desaterem tvoří jakési základy dvou odlišných světů. Západ a Východ. V současném globalizovaném světě se mnohé myšlenkové, světonázorové a náboženské světy setkávají. Všude jsme doma...
Ludek Bouska
Modlitba za ovoce ducha
Modlitba za ovoce ducha inspirovaná textem listu Galatským 5,23: Ovoce Ducha Božího je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání.
Ludek Bouska
Pět tajemství, které musíte objevit, dříve než zemřete
Přečetl jsem si knihu od Johna Izza s uvedeným názvem. Velmi mě oslovila, volně jsem zpracoval hlavní myšlenky. Možná to osloví i někoho jiného. Lépe je si knihu sám koupit a načerpat i mnoho dalších inspirací :).
Ludek Bouska
Mohu být naštvaný, že jsem šťastný?
Celý den jsem něco dělal a podařilo se mi to! Cítil jsem se z toho velmi dobře, mohu říct, že jsem byl šťastný. Něco se mi podařilo posunout o značný kus vpřed. Ale pak po chvíli najednou přišlo rozčarování, které jsem nečekal.
Ludek Bouska
Jsem šťastný, že jsem naštvaný
Napsal jsem před pár dny, že jsem šťastný, že jsem šťastný a ještě před tím, že jsem naštvaný, že jsem naštvaný. A teď jsem zažil něco, co mě nadchlo - byl jsem šťastný, že jsem byl naštvaný!
Ludek Bouska
Jsem šťastný, že jsem šťastný
Štěstí je pro nás každého žádaný stav. Chceme mít alespoň trochu štěstí, prý taková „muška jen zlatá“ znamená štěstí. Štěstí také přeje připraveným, ale pak se také řekne, že štěstí nepřichází dvakrát, ale neštěstí nepřichází samo
Ludek Bouska
Vánoční stromek a úplně zdarma!
Máte rádi vánoční atmosféru se stromkem? A je vám líto krásných stromků, které musely být uříznuty kvůli Vánocům? A taky chcete ušetřit a nestát ve frontě na stromek?
Ludek Bouska
Jsem naštvaný, že jsem naštvaný…
Některé věci mě strašně dokáží naštvat. Tak, že jsem schopen být destruktivní. Ve vztazích, i vůči věcem nebo i vůči sobě. Jsem schopen v tu chvíli rozkopnout dveře. Vynadat někomu, udělat z něj blba. Vůči sobě tak, že ...
Ludek Bouska
Fandíme hokeji - každý jinak
Kamarád včera sehnal lístky na semifinále s Finskem. Na poslední chvíli, za sedmičku. Já jsem se dostal domů stejně až po deváté, ve chvíli, kdy to bylo 3:3. Zapneme televizi? Žena nechtěla ..
předchozí | 1 2 3 4 | další |
- Počet článků 78
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 971x
Pracuji s lidmi na změně. Změnit něco potřebujeme každý. A většině z nás se to nedaří. Změna je život! To víme, ale i změna typu jo-jo efektu patří k životu. Chceme se změnit a zůstáváme stále stejní... Pojďte si hrát!
Mám stránky 333coaching.cz.
Nechci psát rady pro druhé, ale to, co vychází z mé osobní zkušenosti. Co jsem prožil a zakusil na sobě. Jen to má sílu, to funguje. Pokud to nepomůže mě samotnému, nemám právo to nabízet druhým.
Přečetl jsem spoustu dobře míněných příruček. Málokdy za nimi ale byl osobní prožitek autora. Pisatelé píší proto, aby psali ne aby sdělovali, co prožili.
Psaní je pro mně nacházením sama sebe. Ta slova jsou moje myšlenky a tím kousek mě samotného. Možná by šlo podobně jako při detekci krve podle slov určit DNA autora. To, co píšu je moje DNA. Asi tam bude i spousta chyb. Nejsem dokonalý. Některé věty bych možná znovu nenapsal. Měním se. Snažím se o osobní růst, i když je to někdy těžké. Možná bych taky za všechny svoje názory nedal ruku do ohně. Nejsem neomylný.
Stává se mi, že mě reakce čtenářů dovedou k jinému uvažování. Třeba to zabolí, ale pomáhá mi to. Moc mi ta zpětná vazba pomáhá. Díky za ní.