Jak vědomě budovat správné návyky - 2. Rozdělení návyků

Můžeme budovat sami sebe tak, že se rozhodneme sami, jací chceme být? A pak to tak udělat? Myslím si, že cesta je přes návyky, které si vybuduji. Zdá se mi, že jsme takovým slepencem ze tří částí. Tedy pokud se jedná o naše návyky.

Návyky 1. úrovně = primární.

Návyky 2. úrovně = získané

Návyky 3. úrovně = vytvořené

Ad 1. Za primární považuji ty návyky, které jsou součástí naší bytosti. Ty, které jsme získali s tím, jak jsem si osahávali svět. Jako nejzákladnější je vědomí, že jsem přijímán. Zda svět je ke mně přátelský nebo nepřátelský. Zda mě někdo má rád a tedy á moh také někoho mít rád. To, co nás naučili rodiče v prvních letech života. To, co nám neřekli, ale jak se k nám chovali. Naše první pohledy na svět, do kterého jsme přišil. Velmi krásně o tom píše spisovatel Fulgum: "Vše, co potřebuji jsem se naučil v mateřské školce". Jsou to návyky z doby, kdy jsme ještě byli tvární a přijímali věci automaticky. Potřebovali jsme se naučit žít a proto jsou tyto návyky velmi hluboké. Možná také jsme něco nebo někoho uznávali jako autoritu. Takto jsme přišli na svět a svět přijali s tímto pohledem. Někdy se pak v životě může stát, že uvidíme něco dělat jinak a naprosto nás to rozhodí, přijde nám divné, že někdo má jiný přístup.

Třeba děti, které nepoznali rodičovskou lásku, ji prý pak nejsou schopni ani dávat dál. Možná je to tím, že ji neprožili. Nebo tím, že se jim jakási spojení v hlavě nevytvořila. Jako dítě, když se vyvíjí a něco z nějakého důvodu se nevyvinou třeba některé svaly. Moje neteř velmi záhy jako dítě začala chodit. Všichni se radovali, ale jí se nevyvinuly páteřní svaly, které se vytvoří jen při lezení. To období přeskočila. Představuji si, že obdobně to může být i v životě člověka v psychické a duševní oblasti. Něčím jsme jako děti neprošli a tak to nebudeme umět. Jaksi budeme negramotní v určité oblasti. Nebudeme rozumět tomu, proč někteří lidé dělají věci, které nechápeme.

Zřejmě můžeme některé svoje negramotnosti překonat na úrovni získané nebo vytvořené, ale při v určité situaci se mohou tyto nedostatky projevit. Zmíním se o tom trochu níže v článku.

Ad 2. Získané zkušenosti jsou ty, které jsme prožili a zjistili, že TO TAK FUNGUJE. Něco jsme udělali a přijali to jako správné. Někdo nám ukázal, jak se zavazují tkaničky u bot a už to jinak nebudeme nikdy umět. Doma jsme viděli, jak funguje či nefunguje vztah rodičů a toto jsme přijali jako normu. Někde jsme jako puberťáci se dozvěděli o sexuálním vztahu a takový vzorec si neseme do partnerského vztahu. Můžeme se vědomě vůči tomuto vzbouřit a vědomě si vybudovat jiný návyk. To jsou ty vytvořené v následujícím 3. bodu.

Může to být velmi racionální, ale jindy i naprosto nepraktické. Někdy se úplně náhodně stane, že něco nějak uděláme a ono to zafunguje a my jsme pak imunní proti tomu věc udělat jinak. Někdy to nevadí, ale jindy máme svoje meze nastavené prakticky na celý život. Jsou součástí naší osobnosti.

Ad 3. Chování a návyky, které jsme si vypěstovali dlouhodobým opakováním. Tolikrát jsme danou věc udělali, že už to děláme automaticky. Návyk mohl třeba začít tak, že jsem někdy něco udělal a zafungovalo to. Pak už jsem to jen opakoval. Opakuje se situace a já raguji standardně, ak jak jsem naučen. Už to není věcomé, je to řízeno asi z mozkového kmenu. To jsou součástí naší osobnosti. Tu si do jisté míry utváříme sami. Na nás záisí, čemu se vystavíme a čemu se nebráníme. Do určité míry máme nad sebou vládu. Když se ale něco zažije, tak se z toho stane návyk, který není ovládán vůli. Beru to jako takovou "zkratku", kterou si řízení vytvoří, aby se pořád nemuselo nad vším přemýšlet.

Když se ale něco stane závislostí, může začít způsobovat problémy. Tedy hlavně když se jedná o nchtěné závislosti. Tělo si něco žádá a mysl je proti. Tím se asi budu zabývat někdy později.

Stává se, že když zestárneme nebo jsme nemocní, tak se vrátíme k tomu, co jsme se naučili před tím. Také ve vypjatých situacích, kdy nestihne zareagovat mozková kůra.Nestačíme odfiltrovat to, co jsme se  vědomě naučili. Najednou v nás zareaguje to, co uloženo hlouběji. Něco, co jsme si mysleli, že jsme už vytěwsnili, zapomněli na to. Už dávno jsme to považovali za zapomenuté a najednou se to vrátilo. To je recidiva. Čím hlouběji jsme něco "uměli", tím více se to může vrátit...

Žena se může naučit mnoha dovednostem, ale způsob vedení kuchyně jí patrně zůstane takový, jak to viděla doma. Zažil jsem i situaci u spolužáka, kdy se vzali a bylo to skvělé, vycházeli spolu dobře. Pak se ale cosi vyskytlo ve vztahu a žena se najednou úplně změnila ve svojí matku. Začala se chovat přesně tak, jak to dříve na své matce odsuzovala. Kamarád byl úůlně šokován, stalo se to po asi pěti krásných letech manželství, po třech dětech. Totéž platí i pro muže. Dokud je zamilován, tak se chová jinak, než život zevšední. Pak se vrátí k tomu, co se naučil dříve.

Takové zvláštní tvrzení plati:

Když se žena vdá, věří, že se muž změní. Ale on se nezmění.

Když se muž ožení, věří, že jeho žena zůstane stejná, ale ona nezůstane.

Je to vtip, ale možná pravdivý.

Dodatek pro věřící.

Při budování návyků může být víra pozitivní i negativní. Pozitivní v tom, že se máme na koho obrátit. Když se nám nedaří, je tu někdo, kdo má pro nás pochopení, na koho můžeme vložit svoje nezdary. Když nemáme dostatek síly, energie, můžeme ji čerpat od Boha. To je super. Ale taky se může stát, že místo toho, abychom řešili věc sami, vložíme ji "nahoru". Ať to On vyřeší. Přece nás má rád, tak nám pomůže. Ale ono to takto nefunguje. I když nám na tom hodně záleží, stává se, že „Bůh neslyší“. I když se modlíme usilovně.