Radostný pohřeb
Byl jsem včera na pohřbu kamarádky, kterou jsem dlouho neviděl. Bylo to smutné, ale i radostné. Hodně dlouho jsme se neviděli, desítky let. Ale přesto si ji velmi dobře vybavuji. Byla to skautská léta. Žili jsme přírodou, kamarády, lítali po lesích, připravovali se na tábory. A asi všichni četli Foglara. Je to dávno. Někdy mi to přijde jako neskutečné, že to snad není pravda. Byl jsem tam skutečně i já? Přátelství, zážitky, ideály - kde to zůstalo?
A teď se najednou vynořila tato minulost přede mnou. Kamarádka odešla. A sešli jsme se kamarádi, kteří jsme se znali a kteří jsme toho tolik spolu prožili. Díky společné kamarádce Pavle. Tolik moc toho v nás zůstalo. A tolik času už toto překrylo. Má smysl přemýšlet nad tím, co bylo a co se už nemůže vrátit? Má smysl oživovat stopy, které dávno vítr zavál? Kde navázat zpřetrhané vztahy?
Bratr Pavly přijel za ní, když umírala. Nestihl přijet včas, odešla náhle. Je důležité být s člověkem, když umírá? Být mu nablízku. Aby nebyl sám a mohl se připravit na to, co se nedá prožít znovu. Aby to prožil v blízkosti blízkých. Možná i pro tuto chvíli je dobré mít kamarády, o které se může člověk opřít. Vědět, že není sám. Pavla měla hodně kamarádů.
A přesto se asi cítila někdy sama. Když do jejího pokoje vstoupili, zjistili, že se ocitli ve skanzenu. Muzeum všeho, co jí připomínalo domov. Všude, po stěnách, na poličkách, v knihovně. Po svatbě si nechala i své staré příjmení. Měla dvě jména. Proč to lidé dělají? Protože už jsou známí pod svým původním jménem? Nebo proto, že se nechtějí úplně přejmenovat? Pavla možná toužila po svém domově, který opustila. Svůj nový domov našla daleko od svého rodného domova. Něco možná nejde přesadit. Když vytrhneme strom a přesadíme jinam, mnoho kořenů zůstane v zemi. Strom si nese svoje kořeny se sebou, my lidé je máme v sobě, kdesi v duši...
V pokoji našli básně od českého klasika Vrchlického. Knížečka byla založená na stránce, kde byl verš: "Tak dlouho šli jsme spolu". Dlouho jsme šli spolu. A pak dlouho šli každý jinudy, jinam, s někým jiným. Možná se teď ve chvilce zastavení něco znovu setkalo. Pozastavili jsem se a podívali zpět. Na Pavlu a taky na sebe, jací jsme byli. Něco začalo, něco skončilo a něco jiného pokračuje. Rozloučili jsme se s Pavlou, ale ne s pláčem. Jsme rádi, že jsme chvíli mohli pobýt spolu. Díky Pavle. Jsem rád, že jsem mohl Pavlu a mnohé jiné kamarády poznat. Bez nich by můj život nebyl mým životem.
Pohřeb v kostele. A my všichni dříve nevěřící kamarádi se modlíme a někdo čte z bible. Co to je? To jsme se tak změnili? Ustoupili ze svých postojů? Nebo jsme už dozráli k tomu, že potřebujeme i možnost života po životě? Díky Pavle? Ta dimenze pomáhá, aby "sbohem" nebylo tak bolestné. Vzpomínám si na léta, která jsme trávili na Kolibě. každý víkend, celé prázdniny. Mnoho jsme tam prožili. Také se učili třeba chytat do lasa. A na trénování jsme si udělali takový kříž. Jako siluetu člověka s roztaženýma rukama. Zavolali si nás přislušníci VB, kteří nás začali vyšetřovat. Co to tam děláme za protistátní akce? A co tam pořádáme za nedovolené náboženské shromáždění, když tam máme kříž? Teď je to k smíchu, tehdy nás mrazilo v zádech.
Klábosíme s kamarádkou a domlouváme se, že si něco pošleme. "Já ale neznám tvoje jméno," říkám. "No přece ..." A řekla svoje dívčí jméno. Až pak jí došlo, že jsme se přesunuli v čase zpět. A to tak dokonale, že zapomněla na současnost. Když se potkávám s lidmi, se kterými jsem se dlouho neviděl, jakoby se nastaví vztah přesně na okamžik, kdy jsem se rozešli. Jakoby ten čas mezi neexistoval, zastavil se. Jen si musíme chvilku zvyknout na to, že nám přibylo pár vrásek v obličeji.
Přemýšlím, k čemu jsou pohřby. Taková smutná událost, má to smysl? Znám více lidí, kteří příbuzným pohřeb neudělali. Jeden kamarád měl problémy, které se stále stupňovaly. Pomohl až rozbor s psychologem a dodatečně zorganizovaný pohřeb manželky. Teprve pak byl schopen žít a přijmout skutečnost jaká je. Zvláště včerejší pohřeb jsem vnímal jako krásné rozloučení s člověkem, který pro druhé něco znamenal. Vzpomínky na společně prožité chvíle zůstanou krásné. Mělo to smysl chvíli jít spolu. Život má smysl takový, jaký je a i smrt tehdy, když přijde.
Děkuji Pavle za to, že jsem dostal příležitost se ohlédnout. Ohlédnout, kde jsme byli. Z místa, kam jsme došli. Jací jsme kdysi chtěli být a co z nás vyrostlo. Když se podívám zpět, chtěl jsem být tím, čím jsem teď? Šel jsem správnou cestou podle svých vysněných ideálů? Život plyne a nemáme čas se zastavit. Díky dynamice života nám hodně uniká. V denních shonech čas prokluzává mezi prsty. Potřebujeme zastavit, abychom si mnohé uvědomili. Kamarády, na které je spoleh. A třeba taky i sami sebe.
Ludek Bouska
Nakvašená sklenice a dvakrát kynutý chlebík
Peču doma chleba. Manželce trvalo asi rok než se vzdala své Šumavy. Teď ale spoléhá na to, že dvakrát týdně peču chleba a jiný už nechce. To je skvělé, ale současně závazek. Přeci jen to chvíli trvá. Je to můj příspěvek k vaření.
Ludek Bouska
Nakvašená sklenice - jak si vyrobit svůj vlastní kvásek
Už jste viděli nakvašenou sklenici? Myslíte si, že sklenice nemůže kvasit? Ale může! Nakvašená sklenice, to je právě způsob přípravy domácího kvásku. Funguje mi takto už tři roky, mnoha lidem jsme kvásek už dali...
Ludek Bouska
Klacky pod nohama II
Psal jsem o klackách pod nohama - když se člověk o něco snaží, tak najednou mu začnou házet klacky pod nohy. Jak to ale vlastně je? Když se podívám na tu situaci znovu, tak mi připadá, že ty klacky pod nohy si házím já sám sobě...
Ludek Bouska
Začít podnikat v důchodu?
Začínám podnikat! Ale blíží se mi důchodový věk. Nebude to hned, ale důchod už klepe na dveře. Má to smysl? A mohu to já mezi těmi mlaďochy zvládnout? S těmi jejich kontakty po sociálních sítích, které jsou pro mě asociální?
Ludek Bouska
Klacky pod nohama
Zažili jste, když vám někdo "házel klacky pod nohy"? Používá se to obrazně, ale i prakticky je to docela nepříjemné. Asi si to někdy děláme sami, ale teď nevím - čeho je moc, toho je příliš...
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Za výbuch ve Vrběticích může Rusko, policie ale případ musela odložit
Aktualizujeme Kriminalisté z Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ) odložili případ výbuchů skladů...
Soud začal řešit podvod století za 2,4 miliardy. Okradených jsou tisíce
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Vedení TOP 09 se shodlo na nástupci Langšádlové, uvedl Havel. Sám jím nebude
Nejužší vedení vládní TOP 09 se jednoznačně shoduje na kandidátovi na post ministra pro vědu, řekl...
Policie zasáhla proti agresivnímu mladíkovi. Zaklekli ho a bili, píše svědkyně
Na sociálních sítích se šíří video ze zákroku policistů, kteří o víkendu v Českém Krumlově...
Jak na rychlou a jednoduchou večeři s rýží?
Díky své všestrannosti se rýže LAGRIS už dlouho stávají nedílnou součástí mnoha pokrmů z celého světa. Bez ohledu na to, zda se používají k...
- Počet článků 78
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 971x
Pracuji s lidmi na změně. Změnit něco potřebujeme každý. A většině z nás se to nedaří. Změna je život! To víme, ale i změna typu jo-jo efektu patří k životu. Chceme se změnit a zůstáváme stále stejní... Pojďte si hrát!
Mám stránky 333coaching.cz.
Nechci psát rady pro druhé, ale to, co vychází z mé osobní zkušenosti. Co jsem prožil a zakusil na sobě. Jen to má sílu, to funguje. Pokud to nepomůže mě samotnému, nemám právo to nabízet druhým.
Přečetl jsem spoustu dobře míněných příruček. Málokdy za nimi ale byl osobní prožitek autora. Pisatelé píší proto, aby psali ne aby sdělovali, co prožili.
Psaní je pro mně nacházením sama sebe. Ta slova jsou moje myšlenky a tím kousek mě samotného. Možná by šlo podobně jako při detekci krve podle slov určit DNA autora. To, co píšu je moje DNA. Asi tam bude i spousta chyb. Nejsem dokonalý. Některé věty bych možná znovu nenapsal. Měním se. Snažím se o osobní růst, i když je to někdy těžké. Možná bych taky za všechny svoje názory nedal ruku do ohně. Nejsem neomylný.
Stává se mi, že mě reakce čtenářů dovedou k jinému uvažování. Třeba to zabolí, ale pomáhá mi to. Moc mi ta zpětná vazba pomáhá. Díky za ní.