Co má společné žebro se žebráním?
Jeli jsme s kamarády krásnou trasu na kole. Vlakem, pak přes Brdy a do Prahy zpět. Krásná trasa. Podzimní paleta listí na stromech, svěží vzduch, daleké výhledy. A i trochu nesmělého slunce. Paráda. Zpátky jsme se pak napojili se na povltavskou cyklostezku. Lidí přibylo. Někdo jezdí rychleji, jiný si to užívá. A najednou padám na kamaráda, on to ještě ustojí, ale já ne. Nohy vylétly samy z espédéček a jak široký, tak dlouhý se válím na zemi. Před námi se zastavili dva supercyklisti, jak prý to jezdíme!? Super vybarvení fešáci na super kolech. Vynadali nám a superrycholostí zase zmizeli. Kamarád, co jel za mnou mi pak řekl, co se stalo. Jeli tak rychle, že mě "slimáka" jeden z nich smetl. A ještě mi vynadal. Byl jsem asi v nesprávný čas na nesprávném místě.
Teď jsem už několik dní po pádu a zlomené žebro se pořád ozývá. Překvapuje mě, do kolika mých činností mi mluví. Dosud jsem o něm vlastně nevěděl a ono si žádá moji pozornost ve zvýšené míře. A tak trochu diktátorskou rétorikou.
Doktorka mi nařídila klidový režim. Žebro se nesmí hýbat, aby mohlo srůst. Tak už žádné kolo na několik týdnů. Nemohu ani běhat, lézt po skalách, chodit na túry, na hory. Teď se hraje přestávka. Pohyb a sport je pro mě relaxací, uvolněním. Když jsem nespokojený nebo naštvaný, tak si pohybem vybiju energii a jsem zase normální. Snad to moje milá a moji blízcí se mnou teď vydrží.
Představoval jsem si klidový režim jako válení se a spánek. Ale nemohu se převalit z boku na bok. Mohu ležet jen na zádech. Po dvou hodinách se budím bolestí. Musím změnit polohu. Druhá přijatelná poloha spočívá v jakémsi polosedu v křesle. Překvapuje mě, že i v tom se dá spát. Chvilku v posteli, chvilku v křesle. Ale i vstát z postele nebo z křesla je problém. V křesle se musím zvednout přes jednu rukou. Naštěstí mám houpací křeslo. To mírně rozhoupu a pak z něho v příslušný čas vyhupnu.
Nezvládám moc vstávání z postele. Probudil jsem se s přeleženými zády a současně plným močákem. Zkusil jsem to a projela mnou ostrá bolest. Aha, žebro je tady. Čauky, ani jsem tě nečekal. A tak jsem tam ležel a nemohl se zvednout. Představil jsem si, že nevydržím tlak močáku. Hrůza. Rychle ještě jednou a povedlo se. Začínám chápat, k čemu jsou ty elektrické postele, které člověka zvednou a napolohují.
Jízda autem. Manželka nerada řídí, tak jsem se hrdinně vsoukal za volant a chtěl se rozjet. A ouha! Naprosto nemohu odemknout zámek řadící páky. Pravé ruce ten pohyb není dopřán. Pak zpátečka. To se také Panu Žebru nelíbí. Takže po několikeré asistenci manželky se nakonec rozjíždím.
Spousta dalších maličkostí pro mě teď znamená problém. Myš na pravou ruku. Doběhnutí tramvaje. Stisk tlačítka ve výtahu do pátého patra. Obouvání bot. Odemknutí zámku. Obejmutí manželky. Zvednutí toho, co mi spadlo na zem. Musím dělat spoustu věcí "jen jednou rukou". Může to být skoro zábava, ale cítím to jako bezmoc. Jako žebrák. To spojení žebrání se zlomeným žebrem je na místě. Všechno, všechno je jiné...
Největší problém ale způsobují tlaky na hrudník. Nebo tedy z hrudníku ven. Kašel. Nemůžu si odkašlat. Jako by mě někdo píchnul jehlou. Hrůza. Vysmrkat se, ani náhodou. Kolega povídal vtip. Zasmát se teď není mojí prioritou. Chcete se smát a víte, že nesmíte. Už to začíná "se smát" ve mně a já z toho mám hrůzu.
Třešničkou na dortu je pobyt v královské trůnní místnosti. Zajímavé čekání. Aź to přijde a odejde. Nic neurychlím. Nátlak není přijatelný, počkejte si prosím. Třeba se tím něco učím. Čekání? Trpělivosti? V každém případě se těším, až se na tuto zkušenost budu dívat do minulého času. Třeba se tomu i zasměju...
Ludek Bouska
Nakvašená sklenice a dvakrát kynutý chlebík
Peču doma chleba. Manželce trvalo asi rok než se vzdala své Šumavy. Teď ale spoléhá na to, že dvakrát týdně peču chleba a jiný už nechce. To je skvělé, ale současně závazek. Přeci jen to chvíli trvá. Je to můj příspěvek k vaření.
Ludek Bouska
Nakvašená sklenice - jak si vyrobit svůj vlastní kvásek
Už jste viděli nakvašenou sklenici? Myslíte si, že sklenice nemůže kvasit? Ale může! Nakvašená sklenice, to je právě způsob přípravy domácího kvásku. Funguje mi takto už tři roky, mnoha lidem jsme kvásek už dali...
Ludek Bouska
Klacky pod nohama II
Psal jsem o klackách pod nohama - když se člověk o něco snaží, tak najednou mu začnou házet klacky pod nohy. Jak to ale vlastně je? Když se podívám na tu situaci znovu, tak mi připadá, že ty klacky pod nohy si házím já sám sobě...
Ludek Bouska
Začít podnikat v důchodu?
Začínám podnikat! Ale blíží se mi důchodový věk. Nebude to hned, ale důchod už klepe na dveře. Má to smysl? A mohu to já mezi těmi mlaďochy zvládnout? S těmi jejich kontakty po sociálních sítích, které jsou pro mě asociální?
Ludek Bouska
Klacky pod nohama
Zažili jste, když vám někdo "házel klacky pod nohy"? Používá se to obrazně, ale i prakticky je to docela nepříjemné. Asi si to někdy děláme sami, ale teď nevím - čeho je moc, toho je příliš...
Ludek Bouska
Chci si splnit svůj sen ...
Chci se podělit o osobní příběh s kartami. Začínám dělat to, co jsem celý život toužil dělat. A vlastně se k tomu nikdy pořádně nedostal. Je to otevřené, teď začínám a třeba se to povede. Nechci psát "až to bude jasné". Teď není...
Ludek Bouska
Rád si hraju! A tak jsem si vymyslel novou hru :)
Rád si hraji a tvořím nové hry. Ty si pak hrajeme doma. Dříve s našima klukama, ale když už "vylítli", tak s kamarády. Anebo i klukama a jejich partnerkama. To je paráda. Udělal jsem novou hru TRIETO a ta lidi zaujala nejvíc.
Ludek Bouska
Desatero - proč to číst?
Snažím se porovnávat dvě desatera. Jsou z různých kultur. Východ, západ. Křesťané nepřijímají jógu. Východ se zase na křesťanství dívá asi tak, jako Gándí, který prohlásil: „Stal bych se křesťanem, kdybych nepoznal křesťany."
Ludek Bouska
Desatero bible a desatero jógy - základní rozdíl
Základní rozdíl mezi desatery je v tom, že Jama-Nijama se zaměřuje na stav člověka a desatero bible na vztah k autoritě a vztahy mezi lidmi.
Ludek Bouska
Desatera bible a jógy - deset slov
Desatero: Není, nečiníš, neneseš, hlídej, cti, nezabíjíš, nesmilníš, nekradeš, nelžeš, nežádáš. Jama-Nijama: Nenásilí, nelhaní, nekradení, neulpívání, zdrženlivost, čistota, spokojenost, sebekázeň, poznávání, oddanost.
Ludek Bouska
Desatera bible a jógy - dvě cesty
Obě desatera tvoří základ, směřování cesty, na které stojí celá další stavba. Uvádějí to, co bychom určitě neměli a také to, k čemu bychom měli směřovat. Od čeho máme odejít a o co máme usilovat...
Ludek Bouska
Desatera bible a jógy - úvod
Jama a Nijama spolu s biblickým Desaterem tvoří jakési základy dvou odlišných světů. Západ a Východ. V současném globalizovaném světě se mnohé myšlenkové, světonázorové a náboženské světy setkávají. Všude jsme doma...
Ludek Bouska
Modlitba za ovoce ducha
Modlitba za ovoce ducha inspirovaná textem listu Galatským 5,23: Ovoce Ducha Božího je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání.
Ludek Bouska
Pět tajemství, které musíte objevit, dříve než zemřete
Přečetl jsem si knihu od Johna Izza s uvedeným názvem. Velmi mě oslovila, volně jsem zpracoval hlavní myšlenky. Možná to osloví i někoho jiného. Lépe je si knihu sám koupit a načerpat i mnoho dalších inspirací :).
Ludek Bouska
Mohu být naštvaný, že jsem šťastný?
Celý den jsem něco dělal a podařilo se mi to! Cítil jsem se z toho velmi dobře, mohu říct, že jsem byl šťastný. Něco se mi podařilo posunout o značný kus vpřed. Ale pak po chvíli najednou přišlo rozčarování, které jsem nečekal.
Ludek Bouska
Jsem šťastný, že jsem naštvaný
Napsal jsem před pár dny, že jsem šťastný, že jsem šťastný a ještě před tím, že jsem naštvaný, že jsem naštvaný. A teď jsem zažil něco, co mě nadchlo - byl jsem šťastný, že jsem byl naštvaný!
Ludek Bouska
Jsem šťastný, že jsem šťastný
Štěstí je pro nás každého žádaný stav. Chceme mít alespoň trochu štěstí, prý taková „muška jen zlatá“ znamená štěstí. Štěstí také přeje připraveným, ale pak se také řekne, že štěstí nepřichází dvakrát, ale neštěstí nepřichází samo
Ludek Bouska
Vánoční stromek a úplně zdarma!
Máte rádi vánoční atmosféru se stromkem? A je vám líto krásných stromků, které musely být uříznuty kvůli Vánocům? A taky chcete ušetřit a nestát ve frontě na stromek?
Ludek Bouska
Jsem naštvaný, že jsem naštvaný…
Některé věci mě strašně dokáží naštvat. Tak, že jsem schopen být destruktivní. Ve vztazích, i vůči věcem nebo i vůči sobě. Jsem schopen v tu chvíli rozkopnout dveře. Vynadat někomu, udělat z něj blba. Vůči sobě tak, že ...
Ludek Bouska
Fandíme hokeji - každý jinak
Kamarád včera sehnal lístky na semifinále s Finskem. Na poslední chvíli, za sedmičku. Já jsem se dostal domů stejně až po deváté, ve chvíli, kdy to bylo 3:3. Zapneme televizi? Žena nechtěla ..
předchozí | 1 2 3 4 | další |
- Počet článků 78
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 971x
Pracuji s lidmi na změně. Změnit něco potřebujeme každý. A většině z nás se to nedaří. Změna je život! To víme, ale i změna typu jo-jo efektu patří k životu. Chceme se změnit a zůstáváme stále stejní... Pojďte si hrát!
Mám stránky 333coaching.cz.
Nechci psát rady pro druhé, ale to, co vychází z mé osobní zkušenosti. Co jsem prožil a zakusil na sobě. Jen to má sílu, to funguje. Pokud to nepomůže mě samotnému, nemám právo to nabízet druhým.
Přečetl jsem spoustu dobře míněných příruček. Málokdy za nimi ale byl osobní prožitek autora. Pisatelé píší proto, aby psali ne aby sdělovali, co prožili.
Psaní je pro mně nacházením sama sebe. Ta slova jsou moje myšlenky a tím kousek mě samotného. Možná by šlo podobně jako při detekci krve podle slov určit DNA autora. To, co píšu je moje DNA. Asi tam bude i spousta chyb. Nejsem dokonalý. Některé věty bych možná znovu nenapsal. Měním se. Snažím se o osobní růst, i když je to někdy těžké. Možná bych taky za všechny svoje názory nedal ruku do ohně. Nejsem neomylný.
Stává se mi, že mě reakce čtenářů dovedou k jinému uvažování. Třeba to zabolí, ale pomáhá mi to. Moc mi ta zpětná vazba pomáhá. Díky za ní.