Jak reagovat na rozzuřeného šéfa?

Každý to řešíme jinak. Ne vždy efektivně. Ale možná nám pomůže znát i jiné reakce, než je ta naše vlastní. Vycházím z jednoduchého modelu, který asi všichni známe. Sangvinik, cholerik, melancholik a flegmatik. To jsou čtyři základní temperamenty, jak nám je zachoval řecký filosof Hippokratés. A to už pět století před Kristem!  

Představte si, že jste výkonným ředitelem společnosti, která se zabývá pronájmem komerčních prostor. Vaším úkolem je hledat nájemníky a pro ně udělat první i poslední. Tedy zejména mít dobře udělané smlouvy, nastavenou ziskovost. Pak také zajistit, aby nájemci chtěli být ve vašich prostorách dlouhodoběji. Tedy snažit se o oboustrannou spokojenost. A to ve chvíli, kdy se kvůli krizi nedaří. A nájemci hekají a chtějí slevy. A vy víte, že jinak odejdou, neutáhnou to. Ale pořád to nějak jde. Něco se daří a něco ne, ale jste nad vodou.

No a najednou vám volá váš generální (tedy generální ředitel, generál). "Končíme, všem dejte výpověď! Stále se takhle plácáme, nemáme pořádný zisk. Výsledovky ukazuji pořád nižší čísla. Dejte všem výpověď!" Vy jen tak polknete a nevíte co říct. Jste v šoku. Vlastně máte dát výpověď i sobě. "Rozuměl jste?! Dejte všem výpověď! Nemám čas se vybavovat, vyřiďte to!"

Kategorické, rychlé, generálské. Buch! Něco tu spadlo vedle vás a ještě je to cítit. Co s tím? Jak se zachováte? V takovéto chvíli nemáte moc možností. Zafunguje automatika ve vás. Nemůžete se bránit svým emocím, které přišly a které vás táhnou ke dnu. Pod hladinu. Chce se vám nebýt. Jestli je to pravda, tak končíte i vy. Kam půjdu? Jak budu živit svoji rodinu? Co budu dělat?

Reakce sangvinika odpovídá jeho komunikativnosti. Vše řeší otevřenou komunikací, tak se o to pokusí i teď. "Skvělé šéfe, určitě to myslíš výborně. Jen se zeptám, jak to budeme řešit. Máme povinnost tříměsíční výpovědní doby. Kontrakty s dodavateli energií máme uzavřené na rok dopředu. Tam při okamžité výpovědi budeme platit buď veliké penále nebo musíme celý rok dodržet smlouvu o dohodnutých odběrech. Můžeme se nad těmito detaily společně sejít?" To je sangvinik. Ukecal by i vola, jak se říká. Ale je to jen jeho potřeba komunikovat, mluvit a mluvit. Sangvinik přemýšlí nahlas. Nemá nic připraveno dopředu, ale jak mluví, tak přemýšlí. A funguje mu to! Ne vždy, ale lidi rádi dají na přesvědčivá slova.

Melancholik jen slabě hlesne. "Ano, ano šéfe, jak si přejete. Udělám, co je v mých silách." A víc nestihne, protože šéf už neslyší a zavěsí. Hovor považuje za vyřízený. A vy jste tady teď s tím, že máte dělat něco naprosto nesmyslného, co ale vám přikázal šéf. Ziskovou firmu máte potopit, s ní i sebe sama. Jak po mě může chtít něco tak bláznivého? Vždyť se skutečně snažíme to tady spravovat co nejlépe. Všichni okolo jsou v krizi, my ale ještě pořád v zisku. Tak dlouho se nám to daří proplouvat všemi úskalími. Škrtíme sami sebe, na odměnách, na všem, jen aby firma fungovala. A generálnímu na naší firmě nijak nezáleží. Má jiné zisky jinde. Když my se položíme, on to nepocítí. Jen mu ubudou starosti. Melancholik si všechno "dusí" v sobě. Zaleze ještě více do své ulity, kde mu je dobře. Přemítá a přemítá a všechno v něm zraje pomalu. Nechce se mu do nejisté budoucnosti z jistoty minulosti. Ale jeho síla je ve schopnosti si všechno probrat hlouběji, udělat si své výpočty, předložit následně své promyšlené řešení.

Co udělá cholerik? Jakmile se cítí napaden a ohrožen nemůže nezaútočit. "No to nemyslíš vážně! Já tady buduju firmu, dřu z lidí i ze sebe kůži a ty to chceš takhle zabalit?! To teda ne! Co jsi to za šéfa, když nedokážeš ocenit, jak se snažíme? Že i v krizi máš pořád ziskovou firmu? Takto po telefonu takhle důležité věci řešit nebudeme. Urči si termín a probereme to osobně." Ohrožení vlastní existence vyvolává u každého ty nejúčinnější obranné mechanismy, co máme. Cholerik útočí, sangvinik komunikuje, melancholik se stáhne. A co flegmatik?

Flegmatik bývá považován za člověka, kterému je všechno jedno. Mouchy snězte si mě. "Mám dát výpověď všem? Jak je ctěná libost. Komu dřív - nejdřív firmy a pak naši zaměstnanci? A kdy mám dát výpověď sám sobě?" Flegmatik nereaguje prudkou emocí, jako všichni předchozí. Sangvinik jde do boje, cholerik odráží útok, melancholik buduje obranu. Flegmatik bere situaci takovou jaká je. Přijímá ji, nejde mu o to něco za každou cenu změnit. Vypadá to, že flegmatik se má nejlépe. Tak bychom se chtěli zachovat také. Klidně reagovat na danou situaci. Ale ono to má také své stinné stránky. Emoce prostě někdy přijdou a třeba i silněji...

Samozřejmě je hned otázka, co je lepší. Jaká reakce je vhodnější. Trochu jednodušší bychom to měli, kdybychom si uvědomovali, jak skutečně reagujeme. Jak jsou v nás temperamenty namíchané. A tento koktejl přijmout a nesnažit se dělat něco, co nám není přirozené a co stejně zvládneme jen v případě, kdy o nic nejde. Na bojišti, kde nám jde o krk nebudeme používat své slabé zbraně. Vždy použijeme to, co považujeme na nejúčinnější.

A dvě velká pravidla nakonec:

Změň, co můžeš změnit.

Přijmi to, co změnit nemůžeš.

A třetí největší: a nauč se mezi nimi rozlišovat.