Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
H

hafusak2

20. 7. 2012 9:47
Starosti si má člověk dělat kvůli důležitým věcem,

ale jak čtu diskusi, tak plno lidí je ochotno se rozčilovat i kvůli úplným ptákovinám, na jaké s přehledem úplně kašlu. Když něco chtěl v práci šéf, tak jsem tu udělal, koneckonců od toho je šéf, aby přikazoval a pokud to byla ptákovina, tak to také jako ptákovinu dostal vypracováno. Pokud chtěla něco manželka, tak jsem to také udělal a měl pokoj. Zdraví a nervy má člověk jen jedny, proto se musí snažit zachovat si je kvůli sobě samému, nepřebírat cizí problémy, nenechávat se zatahovat do věcí, které se ho osobně nedotýkají. Mít klid a mír /případně Slunce/ v duši, pohodově žít. Špatné je, že jsem k tomuhle sám dospěl až dost pozdě, když jsem se vrátil z nemocnice po infarktu. Neboť teprve když jeden vidí, že za pár okamžiků už tu být nemusí hodně zpřehází priority a stupnice hodnot.

0 0
možnosti
VP

VPCZ

20. 7. 2012 9:33
Obraťte to

Zkuste tuto formu příkazu použít obráceně, "Jdi udělat svíčkovou", "Dojdi mi pro balík na poštu", nebo něco podobného. Třeba je paní na tuto formu příkazů prostě navyklá a Vám při správném využití této formy ubude hodně práce....

0 0
možnosti
EH

Amáálie

20. 7. 2012 9:28
Docela by mě zajímalo,

jakou posloucháte hudbu? Rock jako každý správný rebel?;-) To by vše vysvětlovalo.:-)

0 0
možnosti

neznámý pachatel

20. 7. 2012 9:08
Já dávám přednost obsahu před formou

Když mi někdo prostě řekne "udělej to a to", tak to bez řečí udělám, pokud usoudím, že je opravdu třeba to udělat. Naopak pokud by šlo o zbytečný rozmar, tak bych se zdráhal, i kdyby mě prosil na kolenou. Prostě a jednoduše, důležitější než formulace "příkazu" je pro mě jeho smysluplnost.

1 1
možnosti
M

Marlen2

20. 7. 2012 7:49
no

já jsem vždy měla problém s autoritou,zvláště v zaměstnání.Pokud šéf z mého pohledu nemá pravdu,svrbí mě jazyk,ale...dnes něco odmítnout rovná se taky možnost že to byl poslední den ve firmě.Neměla jsem dlouho to štěstí být na volné noze.Co se rodiny týče,možná jste opravdu jak vám říká vaše paní ten cimprlich:-)U nás s tím neděláme cavyky,oba se prostě chytneme toho,co je potřeba.Ale je fakt,že jsem zvyklá pokud o něco požádat už musím,to slovo -prosím-říct automaticky.

0 0
možnosti
PH

petrph

20. 7. 2012 7:39
to snad není problém

Tak si prostě naplánujete že každý den (nebo každý druhý den) vynesete koš. Je tu samozřejmě ještě chytrá varianta - třeba u nás se "koš " nevynáší. Dáváme do něj příslušný hygienický pytel, ten když se naplní, tak se zaváže a kdo pak jde ven /třeba do práce, na nákup, běhat, do hospody..atd) tak ho prostě vezme s sebou a dole vyhodí do popelnice. Problém?

1 1
možnosti
VJ

velký jarda

20. 7. 2012 8:38
Re: to snad není problém

jasně že problém. Milostivý pán to nedělá svobodně ale s donucením.

0 0
možnosti
VJ

velký jarda

20. 7. 2012 7:19
Vážený

měl by jste si uvědomit, že vaše zaměstnaná žena je asi v kuchyni natolik  zavalená odpadky, které se tam asi hromadí již půl roku, že z té kuchyně se asi jinak nedostane ven, pokud ty odpadky neodnesete. Tak sakra hejbněte tou svou línou zadelí, vstantě z gauče a odneste konečně ty odpadky.

1 1
možnosti

jarinka

20. 7. 2012 7:04
Dobrý článek.

Také se mi příčí někomu něco nakazovat. Je třeba si uvědomit, že to co je důležité pro mě, nemusí být důležité pro druhého. Kdyby mi někdo nařídil například vyleštit doma okna, cítila bych se všelijak. Pro mě vyblejskaná okna nejsou důležitá. Pro mě jsou důležité zase jiné práce a jiné věci a taky je nikomu nenutím a nepředhazuji a nemyslím si, že to co dělám já, je středem vesmíru a že jiní to musí taky tak dělat. Je v tom hodně psychologie - ano, uvedl jste krásné příklady, jak lze druhého malinko donutit dělat to, co chci já. Ne příkazem či nějakými výtkami (lenochu, nic neděláš), ale například "zlaťulko, hezky prosím, vynes koš, já už to nestihnu, když ti chystám tak senza večeři".

0 0
možnosti
AK

anna_kralikova

20. 7. 2012 7:30
Re: Dobrý článek.

Nezlobte se, ale opravdu takhle? Vás ty tanečky okolo neunavujou? Můj muž zvládá s přehledem prosté "vynes koš, prosím". Neumím si představit, že bych ho měla "hezky prosit" kvůli takovým blbostem. Copak není svéprávný? Naštěstí je inteligentní a nemusím s ním mluvit jako s miminem, když něco potřebuju. On mě taky nemusím "moc moc prosit a smutně koukat", abych mu vyžehlila košile :-/

1 1
možnosti
KS

KristinaDoubravova

20. 7. 2012 6:42
???

Smyšlenkami na Vaši ženu a lidi, se kterými přijdete do kontaktu doufám, že příspěvek vznikl jako završení divokého mejdanu a slepičí polévka a kvalitní spánek to spraví. Hodně štěstí.

0 0
možnosti
R

roman37d

20. 7. 2012 6:36
Já koš nechci vynést nikdy.

Jenže to udělat musím. Né kvůli manželce, ale kvůli sobě. On totiž buď smrdí (ten kam házím třeba použité plíny, nebo odřezky od masa) případně překypuje, vypadá to blbě (PRT flašky, papír......) a v takovém místě se necítím dobře.

1 1
možnosti
  • Počet článků 78
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 971x
Koučink hrou - hrajeme si na změnu. Kdo si hraje nezlobí!

Pracuji s lidmi na změně. Změnit něco potřebujeme každý. A většině z nás se to nedaří. Změna je život! To víme, ale i změna typu jo-jo efektu patří k životu. Chceme se změnit a zůstáváme stále stejní... Pojďte si hrát!

Mám stránky 333coaching.cz. 

Nechci psát rady pro druhé, ale to, co vychází z mé osobní zkušenosti. Co jsem prožil a zakusil na sobě. Jen to má sílu, to funguje. Pokud to nepomůže mě samotnému, nemám právo to nabízet druhým.

Přečetl jsem spoustu dobře míněných příruček. Málokdy za nimi ale byl osobní prožitek autora. Pisatelé píší proto, aby psali ne aby sdělovali, co prožili.

Psaní je pro mně nacházením sama sebe. Ta slova jsou moje myšlenky a tím kousek mě samotného. Možná by šlo podobně jako při detekci krve podle slov určit DNA autora. To, co píšu je moje DNA. Asi tam bude i spousta chyb. Nejsem dokonalý. Některé věty bych možná znovu nenapsal. Měním se. Snažím se o osobní růst, i když je to někdy těžké. Možná bych taky za všechny svoje názory nedal ruku do ohně. Nejsem neomylný.

Stává se mi, že mě reakce čtenářů dovedou k jinému uvažování. Třeba to zabolí, ale pomáhá mi to. Moc mi ta zpětná vazba pomáhá. Díky za ní.