"Chtěli bychom na druhé nebo na Boha dát to břímě rozhodnutí. Třeba proto, abychom za svá rozhodnutí nemuseli být zodpovědní právě my sami. To určitě není ta správná volba."

No, to máte těžké. Nevím, jestli jste křesťan (vypadá to tak), ale pokud ano, pak víte, že v křesťanství je úporná snaha připisovat všechna naše dobrá rozhodnutí Bohu resp. jeho milosti a všechna zlá rozhodnutí nám lidem. Z tohoto hlediska plně chápu touhu se břemena rozhodnutí zbavit: taky bych to mnohdy rád udělal, zvlášť při vědomí nesuspendovatelné nutnosti rozhodování a toho, že prostě nemám v podstatě nikdy všechny relevantní informace k dostatečně kvalitnímu zvážení jak se rozhodnout. Opravdu se mi nechce být jen zdrojem zla, s tím že pokud jde o dobro, měl bych být pouze jeho médiem, zdrojem nikoliv.

"A tím nejdůležitějším v rozhodování není správné rozhodování, ale rozhodování samo."

Jenže rozhodujete se permanentně každou půlvteřinu a nemůžete toto rozhodování zastavit. Měl bych-li parafrázovat Sartreho, jsme odsouzeni k rozhodování. Pokud ale předřadíme prostě rozhodování samo před správné rozhodování, jak chcete zamezit či znepravděpodobnit, že někdo bude dělat rozhodnutí špatná?

"Jediné, co víme, je "že Bůh je láska"."

Problém je, jaký význam toto slovo "láska" v této větě má. Nezapomeňme, že za zády nám stojí Duns Scotus s Wilémem z Ockhamu ...

Hlavně nezapomeňte, že bohů jsou tisíce až miliony a každý hlásá něco jiného ústy těch, co z hlásání dobře žijí.

Nějak jsem v textu nenašel, kterou z mnoha vezí bohů máte vlastně na mysli.

Pro začátek nabízím nejznámější bohy pod písmenem A a B.

Adrásteia Aglaia Achelóos Aiglé Aiolos Alléktó Amfitríta Anemoi Apaté Artemis Artemis z Efesu Asklépios

Asópos Áté Bakchantky Biá

Boreás

Buh je hlavne virtualni entita. Nema vlastni vedomi, ma jen nejake vlastnosti.

To je Vaše víra.

Já věřím něčemu jinému.