Čtvrtek 29. září 2022, svátek má Michal
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Čtvrtek 29. září 2022 Michal

Jsem naštvaný, že jsem naštvaný…

19. 12. 2015 1:38:35
Některé věci mě strašně dokáží naštvat. Tak, že jsem schopen být destruktivní. Ve vztazích, i vůči věcem nebo i vůči sobě. Jsem schopen v tu chvíli rozkopnout dveře. Vynadat někomu, udělat z něj blba. Vůči sobě tak, že ...

Vůči sobě tak, že zničím svoje tělo tak, že se fyzicky vyčerpám, až už nemohu. Nebo tak, že se doslova přežeru, také tak že už dál nemohu. Možná pro moje tělesné zdraví naštěstí tak, že jím hlavně ovoce nebo zeleninu. Dokážu na posezení sníst několik kil ovoce, litr zavařeniny jen tak, hlávku zelí, spoustu mrkví. Chutná mi to, ale hlavně asi jde o ten pocit chroupání mezi zuby a polykání. A pak to, že po takové porci se zákonitě vypne hlava. Začne trávit a tak se už na tak intenzivní naštvání není prostor.

Jsem naštvaný na svoje naštvání se. Možná se to trochu podobá panické poruše. Ta je o úzkosti a člověk má úzkost z toho, že přijde úzkost. Podobně jako chronická deprese vlastně znamená, že mám depresi z toho, že přijde deprese. Vlastně pak už ani úzkost a depresi nepotřebuji, stačí mi úzkost z úzkosti a deprese z deprese. Ona to ale vůbec není žádná sranda, člověk v tu chvíli ztrácí zábrany, protože jde o přežití a ztrácí se hranice toho, co je reálné a co ne.

Jsem už předem naštvaný z toho, že zase budu naštvaný, když dělám určitou činnost. U mě jde jednoznačně o to, že dělám to, co druzí po mě chtějí, ale přitom mě za to neocení. Něco ve stylu – no to už jsi měl udělat dávno. A když to pak udělám, tak místo uznání mého úsilí přijde jen „no konečně, to ti to trvalo“. Jít do takovéto činnosti je tedy pro mě zničující. Dopředu vím, jak to dopadne a tak když se konečně naštvu, tak moje vnitřní očekávání se naplní a já vlastně jsem rád, že mohu být naštvaný, splnilo se mi, co jsem očekával.

Trochu možná pomáhá to, že jsem to vypsal, sdělil hlavně sám sobě. Už je to na papíře, je to uchopitelnější. Snad. Chtěl bych být optimističtější. Vnitřně pořád cítím, že jsem naštvaný z toho, že mě zase něco naštve. A vím už, co to bude.

Je to takový bezvýchodný kruh. Naštvání, naštvání z naštvání a nějaký útěk někam jinam. Tak, aby to naštvání nebylo zničující, abych dokázal přežít. Jak z toho?

Autor: Ludek Bouska | sobota 19.12.2015 1:38 | karma článku: 6.18 | přečteno: 292x

Další články blogera

Ludek Bouska

Nakvašená sklenice a dvakrát kynutý chlebík

Peču doma chleba. Manželce trvalo asi rok než se vzdala své Šumavy. Teď ale spoléhá na to, že dvakrát týdně peču chleba a jiný už nechce. To je skvělé, ale současně závazek. Přeci jen to chvíli trvá. Je to můj příspěvek k vaření.

28.4.2020 v 21:56 | Karma článku: 15.96 | Přečteno: 735 | Diskuse

Ludek Bouska

Nakvašená sklenice - jak si vyrobit svůj vlastní kvásek

Už jste viděli nakvašenou sklenici? Myslíte si, že sklenice nemůže kvasit? Ale může! Nakvašená sklenice, to je právě způsob přípravy domácího kvásku. Funguje mi takto už tři roky, mnoha lidem jsme kvásek už dali...

24.4.2020 v 22:29 | Karma článku: 19.22 | Přečteno: 1374 | Diskuse

Ludek Bouska

Klacky pod nohama II

Psal jsem o klackách pod nohama - když se člověk o něco snaží, tak najednou mu začnou házet klacky pod nohy. Jak to ale vlastně je? Když se podívám na tu situaci znovu, tak mi připadá, že ty klacky pod nohy si házím já sám sobě...

5.1.2020 v 8:30 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 35 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Kateřina Krumpálová

Jak jsem našla svého Mistra

Jako většina věcí v mém životě, i tohle byla celkem náhoda. A přišlo to ve chvíli, když jsem už v čínská bojová umění téměř ztratila všechnu víru.

27.9.2022 v 16:55 | Karma článku: 14.66 | Přečteno: 235 | Diskuse

Gabriela Bretschneiderová

Strach utíká pryč a co pomáhá je upřímnost

Být strachem pohlcen a se srdcem bolavým, nic netrvá věčně. Stačí jen mžik a růžové brýle a láska se začne tvořit. Tak sladká a nová ...

26.9.2022 v 23:24 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 59 |

Martin Irein

Báječné publikum

Neškodí jednou za čas pohlédnout do tváře realitě, k níž se vždycky chovám jen platonicky. A tady platí, že když už jednou řeknu B, měl bych taky říct A.

26.9.2022 v 17:00 | Karma článku: 7.77 | Přečteno: 195 | Diskuse

Kateřina Krumpálová

Hierarchie v čínské společnosti - jak to bylo u nás

Porozumět a umět se dobře začlenit do dané hierarchie v čínské společnosti je velice důležité. Za život člověk sehraje mnoho rolí.

24.9.2022 v 14:49 | Karma článku: 24.11 | Přečteno: 723 | Diskuse

Martin Irein

Houby

Pojednání o tom, co se stane, když se jedna naprosto běžná domácnost rozhodne strávit jednou za čas víkend pouhým odpočinkem.

19.9.2022 v 17:00 | Karma článku: 13.77 | Přečteno: 366 | Diskuse
Počet článků 78 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 963

Koučink hrou - hrajeme si na změnu. Kdo si hraje nezlobí!

Pracuji s lidmi na změně. Změnit něco potřebujeme každý. A většině z nás se to nedaří. Změna je život! To víme, ale i změna typu jo-jo efektu patří k životu. Chceme se změnit a zůstáváme stále stejní... Pojďte si hrát!

Mám stránky 333coaching.cz. 

Nechci psát rady pro druhé, ale to, co vychází z mé osobní zkušenosti. Co jsem prožil a zakusil na sobě. Jen to má sílu, to funguje. Pokud to nepomůže mě samotnému, nemám právo to nabízet druhým.

Přečetl jsem spoustu dobře míněných příruček. Málokdy za nimi ale byl osobní prožitek autora. Pisatelé píší proto, aby psali ne aby sdělovali, co prožili.

Psaní je pro mně nacházením sama sebe. Ta slova jsou moje myšlenky a tím kousek mě samotného. Možná by šlo podobně jako při detekci krve podle slov určit DNA autora. To, co píšu je moje DNA. Asi tam bude i spousta chyb. Nejsem dokonalý. Některé věty bych možná znovu nenapsal. Měním se. Snažím se o osobní růst, i když je to někdy těžké. Možná bych taky za všechny svoje názory nedal ruku do ohně. Nejsem neomylný.

Stává se mi, že mě reakce čtenářů dovedou k jinému uvažování. Třeba to zabolí, ale pomáhá mi to. Moc mi ta zpětná vazba pomáhá. Díky za ní.

Najdete na iDNES.cz