Desatero spokojeného důchodce - 3. přikázání: Projevit uznání
Jak bychom mohli přispět ti starší a i mladší k tomu, abychom si rozuměli? Desatero spokojeného důchodce nastavuje trochu nepřejemné zrcadlo nám starším. Rádi bychom, aby mladí byli vděční a projevovali uznání k nám starším. Jak je to můžeme naučit? Asi jedině vlastním příkladem…
3. Stáří umí projevit vděčnost a uznání za všechno, co mladí udělali. Pokud mladí něco neudělali, nebo neudělali podle představ starších, určitě k tomu měli důvod, který staří nechápou. Pokud starší nejsou schopni vděčnosti, nemohou ani děti projevit vděčnost.To, co nám nejvíce schází, to chceme po druhých
Málokdo naše děti ocení. Starší mladé spíše kritizují než ocení. Slyšíme o mladých, že jsou to ti, co "neuznávají staré dobré", "pořád někde trajdají místo aby pracovali", "neváží si ničeho", "nemají čas se stavit", "když už se staví, jsou jednou nohou pryč"... My starší bychom si měli uvědomit, že často jediným, kdo našim mladým projeví uznání, můžeme být my. A člověk roste uznáním. Roste podle toho, jak se na něj druzí dívají. Potenciál, který můžeme vidět v našich dětech má šanci růst, když jej budeme podporovat.
Můžeme projevit uznání nejen za to, co už je vidět. To ocení kdokoli jiný. Ale ocenit to, co ně+kdo chce a zatím se mu nedaří, to umí jen málokdo. Snažme se nevidět to, co nezvládli jako jejich selhání, ale jako možnost pro příště. Neúsůěch je snadné si uvědomit a nechat se jím zdeptat. Ale proměnit jej ve stimul, který odstraní překážku, která se vyskytla, to umí jen člověk se zkušenostmi. A my ty zkušenosti máme. Toto je možná jedniná možnost, jak dávat rady mladým. Být jim oporou, když to potřebují.
Moc bych rád, kdybych se sám a i ti, na které mám vliv naučili méně používat destruktivní kritiku. Pod ní rozumím takové hodnocení, poznámky, které mají za účel jen druhého zdeptat. Nejedná se o pomoc, ale o obhájení a prosazení našeho vlastního názoru. Někdo něco nedělá tak, jak si představujeme a proto ho „zničíme kritikou“. Zvlášť těžké psychické úrazy mohou vzniknout u našich dětí. Ty se moc ranám od nás nebrání přímo. Jsme těmi, které (více méně) uznávají jako autoritu, a proto by víc potřebovali povzbuzení.
Za největší projev uznání považují úsměv. Je jednoduchý, nic nestojí. Tím, že se usměji, dávám najevo přijímání druhého. Děti mají rády lidi, kteří se usmívají. Nemají rády škarohlídy. My dospělí jsme se naučili si vnější vizáže tolik nevšímat. A sami se moc neprojevovat. Možná je to škoda. Byl u nás kamarád s malou dcerou. Tři roky. Taková hodná, nesmělá holčička. To, co jí odzbrojilo byl úsměv. Na konec návštěvy ke mně přiběhla a chytla mě za nohu. Měla jistotu přijetí, nemusela se bát odmítnutí.
Když se směji, tak se nemračím. Úsměv je geniální prostředek, který neznamená žádnou energii navíc. Ale přesto je to tak obtížný! A tolik může druhému pomoct!
Prý úsměv přidává pět minut života, vyzkoumali nějací vědci. To je skoro úsměvné tvrzení. To bychom se pořád měli smát na plné kolo. A ti největší smíšci by nikdy nezemřeli. Úsměv ale jistě pomáhá druhému ale i nám samotným. Nemusíme se určitě smát pořád a na každého. Ale někdo má s úsměvem možná problém jako já. Když pracuji, tak mi říkají, že se mračím. Ale já přitom jenom přemýšlím. Můj úsměv musí být vědomý, automaticky to ještě neumím. Mám se pořád co učit J.
Děti milují úsměv. Malý Tomášek, pořád se skoro pořád směje. Jeho táta je hodně optimistický člověk, ale snaží se působit spíše vážně. Tomášek je externalizací (hrozné slovo - jde o vnější projev) svého otce. V Tomáškovi vidím jeho otce, jako by nebyl dospělý. Stárnutí nám možná bere úsměv. Mnohé problémy se nevyřešily, mnohé další přibyly aniž bychom se o ně nějak zasloužili. Zkusme se přesto usmát a dát najevo, že přijímáme druhé. Pak možná budeme otevřenější i k uznání a vděčnosti
Stačí málo a z úsměvu se stane výsměch. Z uznání výsměch. Z vděčnosti nevděk. Ten prý světem vládne. Zkusme vládnout ve svém malém světě, kde to jde, trochu jinak. Zkusme třeba vnitřní úsměv :).
Ludek Bouska
Nakvašená sklenice a dvakrát kynutý chlebík
Peču doma chleba. Manželce trvalo asi rok než se vzdala své Šumavy. Teď ale spoléhá na to, že dvakrát týdně peču chleba a jiný už nechce. To je skvělé, ale současně závazek. Přeci jen to chvíli trvá. Je to můj příspěvek k vaření.
Ludek Bouska
Nakvašená sklenice - jak si vyrobit svůj vlastní kvásek
Už jste viděli nakvašenou sklenici? Myslíte si, že sklenice nemůže kvasit? Ale může! Nakvašená sklenice, to je právě způsob přípravy domácího kvásku. Funguje mi takto už tři roky, mnoha lidem jsme kvásek už dali...
Ludek Bouska
Klacky pod nohama II
Psal jsem o klackách pod nohama - když se člověk o něco snaží, tak najednou mu začnou házet klacky pod nohy. Jak to ale vlastně je? Když se podívám na tu situaci znovu, tak mi připadá, že ty klacky pod nohy si házím já sám sobě...
Ludek Bouska
Začít podnikat v důchodu?
Začínám podnikat! Ale blíží se mi důchodový věk. Nebude to hned, ale důchod už klepe na dveře. Má to smysl? A mohu to já mezi těmi mlaďochy zvládnout? S těmi jejich kontakty po sociálních sítích, které jsou pro mě asociální?
Ludek Bouska
Klacky pod nohama
Zažili jste, když vám někdo "házel klacky pod nohy"? Používá se to obrazně, ale i prakticky je to docela nepříjemné. Asi si to někdy děláme sami, ale teď nevím - čeho je moc, toho je příliš...
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Vrtulník íránského prezidenta havaroval v mlze, záchranáři po něm pátrají
Aktualizujeme Na severozápadě Íránu pokračuje rozsáhlá záchranná operace poté, co zde zmizel vrtulník s íránským...
V Maďarsku havaroval na Dunaji motorový člun. Dva lidé zemřeli, pět se pohřešuje
Dva lidé zemřeli při lodní nehodě na řece Dunaj severně od maďarské metropole Budapešti, uvedla v...
Obrat. Neučte už sporné teorie o 72 pohlavích, instruuje britská vláda školy
Britská vláda představila nové pokyny pro sexuální výchovu. Vyzývá v nich školy, aby přestaly učit...
Armáda pošle miliardy „do luftu“. Kbely dostanou novou věž a dopravní letadla
Armádní letectvo získá o téměř devatenáct miliard korun víc pro následující čtyři roky, než bylo...
Vyhrajte balíček z řady sebamed Anti-Redness
Minulý týden jste soutěžili se sebamedem o kosmetiku pro nejmenší. Tento týden si pojďte zahrát o péči pro vás, a to konkrétně o řadu Anti-Redness,...
- Počet článků 78
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 971x
Pracuji s lidmi na změně. Změnit něco potřebujeme každý. A většině z nás se to nedaří. Změna je život! To víme, ale i změna typu jo-jo efektu patří k životu. Chceme se změnit a zůstáváme stále stejní... Pojďte si hrát!
Mám stránky 333coaching.cz.
Nechci psát rady pro druhé, ale to, co vychází z mé osobní zkušenosti. Co jsem prožil a zakusil na sobě. Jen to má sílu, to funguje. Pokud to nepomůže mě samotnému, nemám právo to nabízet druhým.
Přečetl jsem spoustu dobře míněných příruček. Málokdy za nimi ale byl osobní prožitek autora. Pisatelé píší proto, aby psali ne aby sdělovali, co prožili.
Psaní je pro mně nacházením sama sebe. Ta slova jsou moje myšlenky a tím kousek mě samotného. Možná by šlo podobně jako při detekci krve podle slov určit DNA autora. To, co píšu je moje DNA. Asi tam bude i spousta chyb. Nejsem dokonalý. Některé věty bych možná znovu nenapsal. Měním se. Snažím se o osobní růst, i když je to někdy těžké. Možná bych taky za všechny svoje názory nedal ruku do ohně. Nejsem neomylný.
Stává se mi, že mě reakce čtenářů dovedou k jinému uvažování. Třeba to zabolí, ale pomáhá mi to. Moc mi ta zpětná vazba pomáhá. Díky za ní.