Jak vědomě budovat správné návyky

Chtěl bych se naučit vědomně budovat své vlastní návyky. Mám některé, které nechci mít. A jiné, které bych chtěl mít a nemám. Třeba nechci večer podlehnout večernímu mlsání. Pak se mi špatně spí a ráno vstávám s těžkým pocitem plného žaludku. Nebo mě občas některé věci vytočí a brání mí tak reagovat adekvátně. Někdo něco řekne a já nadávám. Ne navenek, ale vnitřně. Není mi to samotnému příjemné. Nechci se neovládat, ale ono se to nastartuje samo. Pak třeba bych chtěl být podstatně efektivnější v tom, co dělám. Už mi není dvacet a tak musím počítat s omezeným časem, kdy ještě jsem schopen fungovat. Mám před sebou aktivních ještě deset nebo dvacet let? Nevím, ale není to neomezená doba. Chci se stát tím, jaký chci být.

Vymyslel jsem si svoji vlastní teorii, jak na to. A chci jí sám na sobě vyzkoušet. Když nebude fungovat na mě samotném, tak nemá smysl ji nabízet někomu jinému. Přečetl jsem spoustu knížek o tom, jak sám sebe zorganizovat. Jak dosáhnout toho, čeho dosáhout chci. Jak být úspěšný. Jak něco okopírovat od těch, kteří úspěšní jsou. Překvapivě po úvodním nadšení se téměř všechno nějak vytratí a zůstanu stejný jako předtím.

Když mi stačí informace o tom, jak něco dělat lépe, tak to neám problém zavést. Ale jakmile potřebuji  zapojit vůli, k tomu, abych to začal dělat, tak to končí hned po vyčerpání kapacity vědomé vůle. 

Vědomou vůlí rozumím ovládání svého chování na základě přímého řízení vědomí. Něco si řeknu a tak to dělám. Vůli mám silnou, ale vydrží mi jen chvíli. Jak kdy. Ale má omezené zdroje, po nějaké době vše spotřebuje a končí. Vůli používám, když se rozhoduji, něco cílevědomně dělám.

Sílou podvědomí rozumím způsob dělání věcí tak, že se nemusím rozhodovat. Něco ve mě se nastartuje samo a prostě to udělám. Třeba jsem si na něco zvyknul, vždycky jsem to tak dělal. Někdy se tato síla staví proti mě, jindy pomáhá. Proti mně je, když se snažím něco udlat a nakonec to nezvládnu. Jako s tím večerním mlsáním. Možná bych tuto oblast mohl nazývat "tělo". Něco chci, ale tělo si stejně řekne své. 

Moje teorie je jednoduchá, snad dobře pochopitelná. Jedná se v ní o spolupráci vědomé vůle a sily podvědomi. Vůlí jsem schopen něco dělat maximálně nějakou dobu, řekněme 3 týdny. Pokud to chci dělat dál, nemohu na vůli spoléhat, ale musím nastartovat něco jiného. To nazývám silou podvědomí.

Podvědomí nelze nastartovat kdykoli mu řeknu. Je jaksi samolibé. Kdybych je uměl ovládat vůlí, to by byla paráda. Ale nejde to. Je ukryté kdesi hluboko a vynoří se kdy samo chce. Ideální by bylo, kdyby se vynořilo tehdy, když to nejvíce potřebuji - právě tehdy, když končím s vůli.

Když napřu vůli na splnění toho, co chci dosáhnout, po třech týdnech končím. Vůle už to dál neutáhne. Moje myšlenka je napřít vědomou vůli na to, jak zapojit sílu podvědomí. Pak bych mohl být po třech týdnech schopen "předat  řízení" podvědomí. Jde o to vlastně získat podvědomí na svoji stranu. Možná ještě víc, nabídnout mu spolupráci. 

Možná ten interval 3 týdny, který uvádím, může být pro různé věci různý. Třeba budu muset zkoušet, jakou dobu vydržím novou věc dělat vůlí. To bude ten čas, kdy musí být podvědomí připraveno převzít kormidlo. Budu to každopádně zkoušet a po pár dnech sem zapisovat, jak se mi daří. Zaačnu tď s nejedením po večeři. To tak týden vydržím a pka uvidím, zda půjde využít moji teorii :)

Dodatek pro věřící.
Ten si sem chci psát, ale nikdo ho nemusí číst. Věřící někdy mají k něčemu jiný přístup. Může jít o maličkosti, ale i o radikálně jiný přístup.
Pomož si sám a Bůh ti pomůže. To říkala moje babička. Měl jsem ji rád, ale zrovna toto mi připadalo divné. K čemu potřebuji Boha, když si mám pomoct sám? Osobně věřím, že Bůh nám pomáhá, ale jinak. Zejména tím, že nás uschopňuje něco udělat. Uděláme to sice jakoby sami, ale Bůh je při tom někde v nás. Dává nám sílu. Ne mimo nás, ale v nás.