Neomezený tarif, neomezená ztráta času...

Zažili jste to? Celou dobu jízdy tramvají několik lidí pořád povídá do telefonu. O kravinách, nesmyslech. Co mají koupit, kam zajít, co se vyplatí a co ne. Křičí do telefonu a není možné se tomu vyhnout. Mít tak možnost vypnout..

Hodně telefonuji, potřebuji vyřizovat věci na dálku po telefonu. Mobil je součástí mé práce. A teď jsem se dozvěděl, že i můj operátor nabízí neomezený tarif, který je levnější než to, co platím. To se vyplatí! Neber to! Došel jsem si zjistit informace a ono je to skutečně levnější. A o hodně levnější. Proč to nebrat?

Známá má neomezený tarif o víkendu. To je skvělé. může mi kdykoli o víkendu zavolat a nic to nestojí. To zní skvěle. Až na to, že to krade můj osobní čas. Já nechci prokecat hodiny po telefonu jenom proto, že to nic nestojí. Stojí to můj čas, který je pro mě cennější než čas operátora! Nebudu to vyčíslovat finančně, ale jde o můj čas. O mé koníčky, záliby i osobní cíle a potřeby. O moji rodinu, která mě potřebuje a počítá se mnou. To, co mi vezme mobilní operátor neomezeným tarifem, mi nikdo nevrátí.

Některé věci lze obnovit, jiné znovu přivést k životu, ale nejde vzkřísit zabitý čas. Věřím ve vzkříšení, jsem přesvědčen, že člověk se může změnit, ale promarněný čas nebude nikdy ničím jiným než ztrátou.
Neomezený tarif vede k neomezenému plýtvání časem. Mobil byl vytvořen za účelem toho, aby pomohl lidem ve snadnější komunikaci. Abych nemusel někam jezdit, ale stačilo jen zavolat. Ohromná úspora času. Když mohu zavolat, že jsem v zácpě a opozdím se, může kolega čas využít a nečekat na můj pozdní příjezd. To je úžasné! Když mi ale tento moderní prostředek začne brát můj čas, musím být ve střehu.
Rád si povídám s lidmi. Moc rád se sdílím. Ale po telefonu mi stačí jen chvilka. Rád mluvím f2f - face to face, tedy osobně, z očí do očí. To si rád sednu a strávím příjemné chvíle. Ale po telefonu dlouhé hovory nemám rád. Možná jsem vychován tím, že ten čas vždy něco stál a tak jsem se pokoušel jej zkrátit. A možná právě teď přichází útok operátorů, kteří chtějí, abychom se neomezovali. Abychom si zvykli tlachat po telefonu o věcech, které nejsou vůbec důležité. Abychom je potřebovali k nepotřebným hovorům.

Tak teď nevím, zda ten tarif si pořídím. Napadá mě, že jestli ano, tak to nesmím nikomu říct, aby toho nevyužívali a pořád povídali. Ale už se mi také stalo, že ten na druhé straně linky mi řekl - zavolám ti zpětně, já mám neomezený tarif. A pak se vykecával a dával najevo, že on může telefonovat, jak dlouho chce. Ale zapomněl na můj čas. Nezeptal se mě, zda chci s ním tu půlhodinu strávit na telefonu. Zda jeho povídání má pro mě tak velkou hodnotu, že chci omezit sama sebe a tento čas mu věnovat.

Kamarádka má nemocnou matku. Stará se o ještě nemocnějšího otce. Složitá situace. Spoustu věcí jim nejde udělat, mají problémy. A navíc bydlí daleko, tak tam může kamarádka jezdit jenom o víkendech. A matka volá každý večer. Spíš teda kamarádka volá matce, protože má neomezený tarif. Každý den jedna až dvě hodiny. Je z toho úplně zničená. Matka jí podrobně líčí, co za celý den musela s otcem dělat, co nešlo, jaké měli problémy. A kamarádka jde každý večer spát s tím, že má plnou hlavu starostí, které na ni matka vychrlila, aby se jich zbavila. Jen je předá. A kamarádka s tím nemůže nic dělat. Začíná mírné stadium deprese...

Neomezený tarif. Může mi kdokoliv kdykoli zavolat. Já mohu komukoli zavlat. To je úžasná představa. Vidím to druhé strany, že mě může kdokoli kdykoli z čehokoli vyrušit. Naprostá ztráta soukromí a osobní identity. Naučil jsem se mobil vypínat. A lidé mi pak říkají, že se mi nemohou dovolat, že nejsem dostupný. Nechci být pořád dostupný! Chci dělat to, co dělám a neodbíhat od toho. Mít čas pro sebe, své zájmy. Děsí mě představa takovéhoto neomezeného tarifu.

Vypínám mobil. A bude jej asi vypínat častěji. Chci si každý den udělat čas od všudypřítomných všudybylů. Kdy mě nikdo nevyruší, nebude mi říkat, že cosi jiného je důležitější než to, co já právě dělám.
Nevím ale, zda zvládnu si nekoupit neomemezený tarif. Děsím se toho, že to lidé zjistí a budou se vypovídávat a neskončí. Dlouhé telefonáty, to je sen operátorů. Ty to vlastně neplatíš, můžeš mluvit desítky minut a nic za to navíc nezaplatíš! Pro někoho příjemná představa, pro mě peklo. Můj čas je cennější než čas operátora!