Bůh pláče
Ženy mohou plakat, muži by plakat neměli. Jako muži máme být dost silní na to, abychom pláč ovládli. Asi proto, abychom nedali najevo svou slabost. Máme být přeci oporou pro ženy. Ty jsou "slabší pohlaví" a tak se musí mít o co opřít. A tak muži nepláčou. Asi je to škoda, že muži nemůžeme naplno projevit emoce. Zůstanou pak v nás a projeví se někdy jindy. Zajímavé je, že v bibli pláčou stejně ženy, tak i muži. Když zemřel Lazar, plakala Marie a židé, kteří byli s ní. A dokonce i Ježíš, když tam přišel, vstoupily mu slzy do očí. My bychom se v té plačící společnosti asi necítili dobře.
Jako dítě jsme zažili tragédii. Zemřel nám táta. Když jsem byl v páté třídě. Byl to pro všechny šok. Pro mě to bylo v době mého vzdoru proti otci. Psychologové teď říkají, že to je normální - nějakou dobu jsme naklonění jednomu rodiči a za pár měsíců nebo let se to vymění. Já zrovna velmi silně cítil, že táta protěžuje moji starší sestru. Pořád nám ji dával za příklad, ona byla vždy ta nejlepší a my jí nesahali ani po kotníky. Štvalo mě to. A přesně v tu chvíli se to stalo. Vzpomínám si, že jsem neplakal. Vůbec. Měl jsem tátu rád a on mě určitě taky. Ale vůbec jsem neplakal. Dokonce mi to přišlo blbé, že bych asi měl. Po mnoha letech pak zemřela matka. A já vždy když vidím paní s mlhou na hlavě a hůlkami, se neubráním pohnutí. Slzy mi vstoupí do očí. I teď, když to píšu. V příběhu o Lazarovi když židé viděli slzy v Ježíšovo očích, řekli: hle, jak jej miloval. Vím, jak silná je to emoce. Nejde zastavit.
Ježíš řekl: Kdo vidí mne, vidí Otce. Platí to i o místech, kdy Ježíš plakal? Dá se z toho vyvodit, že Bůh pláče? Jak je pak možné považovat Boha za všemocného, vševědoucího, všudypřítomného, když podléhá takovým emocím jako je pláč?
Jinde je napsáno: radujte se s radujícími, plačte s plačícími. Krásná biblická rada. Dá se říct, že Ježíš před tím, než vzkřísil Lazara plakal s plačícími? Že plakal spolu s ostatními? Tak moc cítil jejich i svůj smutek, že podlehl pláči? Ježíš s emocím vůbec nevyhýbá. Prožívá je naplno. Když se naštve, vyžene bičem prodavače z chrámu. Když vidí faleš, nemá problém oslovit farizeje slovy: "Plemeno zmijí: Jak může být vaše řeč dobrá, když jste zlí? Čím srdce přetéká, to ústa mluví." A když má smutek tak pláče.
Přijde mi, že Ježíš se projevuje naprosto svobodně. Ne tak jako my. My víme, co bychom měli, co bychom neměli, co by bylo dobré, co zase ne. A tak jsou naše přirozené reakce vždy upraveny a neumíme se zachovat tak, jak je jedině správné. Nejsme svobodní, přirození. Asi je to škoda.
Pláč je projevem svobody. Nesvobodný člověk nemá na to, aby prožil tak silné emoce, jako je pláč. Je spoután svými zažitými způsoby chování. Radujte se s radujícími, plačte s plačícími. Když se lidé radují, můžeme se poddat radosti a radovat se s nimi. Nejen přitakat slovy, ale prožit s nimi radost. Emoce pomáhá dostávat z nás něco, co tam bývá skryto a co potřebuje ven. Emoce je takový výtah, který vyveze dlouho skryté zboží na "boží světlo".
"Dobrý člověk z dobrého pokladu srdce vynáší dobré; zlý člověk ze zlého pokladu vynáší zlé." To platí. A možná proto se nechceme nechat ovládat emocemi. Co kdyby vynesly na světlo něco, co nechceme, aby druzí viděli. Něco, s čím se nechceme chlubit. Takoví nechceme být. Potřebujeme být lepší před druhými i před sebou.
A možná tímto se právě bráníme tomu být sami sebou. A dostáváme se do toho vězení, ze kterého není úniku. Přestáváme být svobodní, sami si řekneme, že své já zavřeme do šatlavy, aby ho raději druzí neviděli.
Jak z takového vězení ven? Asi tak jak to dělal Ježíš: být přesně takový, jako to cítím, že jsem. Když mám smutek, tak se neubráním slzám. Když mám radost, tak budu s druhými slavit svatbu. Říká se "všeho s mírou". O hodně věcech to platí. Ale emoce sám cítím, že potřebuji se naučit nepotlačovat. Nechat je, ať se projeví. Když je uzavřu, budu jako papiňák, který vybuchne v nejméně příznivou dobu...
Ludek Bouska
Nakvašená sklenice a dvakrát kynutý chlebík
Peču doma chleba. Manželce trvalo asi rok než se vzdala své Šumavy. Teď ale spoléhá na to, že dvakrát týdně peču chleba a jiný už nechce. To je skvělé, ale současně závazek. Přeci jen to chvíli trvá. Je to můj příspěvek k vaření.
Ludek Bouska
Nakvašená sklenice - jak si vyrobit svůj vlastní kvásek
Už jste viděli nakvašenou sklenici? Myslíte si, že sklenice nemůže kvasit? Ale může! Nakvašená sklenice, to je právě způsob přípravy domácího kvásku. Funguje mi takto už tři roky, mnoha lidem jsme kvásek už dali...
Ludek Bouska
Klacky pod nohama II
Psal jsem o klackách pod nohama - když se člověk o něco snaží, tak najednou mu začnou házet klacky pod nohy. Jak to ale vlastně je? Když se podívám na tu situaci znovu, tak mi připadá, že ty klacky pod nohy si házím já sám sobě...
Ludek Bouska
Začít podnikat v důchodu?
Začínám podnikat! Ale blíží se mi důchodový věk. Nebude to hned, ale důchod už klepe na dveře. Má to smysl? A mohu to já mezi těmi mlaďochy zvládnout? S těmi jejich kontakty po sociálních sítích, které jsou pro mě asociální?
Ludek Bouska
Klacky pod nohama
Zažili jste, když vám někdo "házel klacky pod nohy"? Používá se to obrazně, ale i prakticky je to docela nepříjemné. Asi si to někdy děláme sami, ale teď nevím - čeho je moc, toho je příliš...
Další články autora |
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Hamás má týden na příměří, jinak Izrael vtrhne do Rafáhu, spekuluje Egypt
Izrael dal palestinskému radikálnímu hnutí Hamás týden na to, aby přijal dohodu o příměří a...
V Berlíně hoří výrobní hala firmy produkující zbraně poskytnuté Ukrajině
Hasiči na jihozápadě Berlína likvidují rozsáhlý požár výrobní haly, ve které jsou uskladněny...
Názor, že Paroubek parazituje, nestačil. Podle soudu může iniciály ČSSD použít
Volební senát Nejvyššího správního soudu (NSS) zamítl návrh Sociální demokracie (SOCDEM) na zrušení...
Šli do stanu zjistit, zda nemají nádor. Krutou odpověď jich slyšelo 170
Preventivní akce Stan proti melanomu se v Praze, Brně a Ostravě zúčastnilo přes 3800 lidí. Lékaři...
Zahrada s garáží v Uhříněvsi
Středohorská, Praha 10 - Uhříněves
2 490 000 Kč
- Počet článků 78
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 971x
Pracuji s lidmi na změně. Změnit něco potřebujeme každý. A většině z nás se to nedaří. Změna je život! To víme, ale i změna typu jo-jo efektu patří k životu. Chceme se změnit a zůstáváme stále stejní... Pojďte si hrát!
Mám stránky 333coaching.cz.
Nechci psát rady pro druhé, ale to, co vychází z mé osobní zkušenosti. Co jsem prožil a zakusil na sobě. Jen to má sílu, to funguje. Pokud to nepomůže mě samotnému, nemám právo to nabízet druhým.
Přečetl jsem spoustu dobře míněných příruček. Málokdy za nimi ale byl osobní prožitek autora. Pisatelé píší proto, aby psali ne aby sdělovali, co prožili.
Psaní je pro mně nacházením sama sebe. Ta slova jsou moje myšlenky a tím kousek mě samotného. Možná by šlo podobně jako při detekci krve podle slov určit DNA autora. To, co píšu je moje DNA. Asi tam bude i spousta chyb. Nejsem dokonalý. Některé věty bych možná znovu nenapsal. Měním se. Snažím se o osobní růst, i když je to někdy těžké. Možná bych taky za všechny svoje názory nedal ruku do ohně. Nejsem neomylný.
Stává se mi, že mě reakce čtenářů dovedou k jinému uvažování. Třeba to zabolí, ale pomáhá mi to. Moc mi ta zpětná vazba pomáhá. Díky za ní.