Děkujeme za pochopení.
Gmurr
taktez nejsem moudra z posledniho
odstavce. Hlavne ty rady na kricici dite: prebalit, treba si trenuje plice.....ach, jo. Copak nekdo rve, kdyz ma v plenkach?
cipoza
Mudrování
Zdravím, hezkej článek. Jen nejsem moudrej z té poslední bolesti. Když si to teoretizování vztáhnu na sebe, příjde mi, že nemůžu rozlišit mezi zvyšující se bolestí, kterou mi postupně utlumí endorfiny a bolestí ustupující. Jak by jste se díval na tohle? A jak hlavně na ně!? Nejhezčí je běžet bezbolestně (nemluvím o svalové únavě). A vysadit daný sport je jen nicneřešící odkládání. Spíš obměňovat bolest přinášející pohybový vzor, nebo ho uchopit uplně jinak. Třebas při tom běhání sundám boty nebo změním rytmus, délku kroku, začnu víc předkopávat a podobně. Lecos z toho vypadá blbě ale hned se to polepší. Nebo máte eště nějáký zaručenější metódy?
bouska
Re: Mudrování
Nejdřív odpovím vám, pak to možná zohledním v článku. Rozlišit mezi bolestí ustupující a zvyšující je těžké. Je to právě to, jak já rozumím svému tělu. Znovu jsem to dneska zkoušel, abych nepsal jen teorie. Když si nejste jist, volte konzervativní variantu a radši bolesti "podlehněte" a nepřekonávejte ji. Pokračovat v běhu mohu jen tehdy, když jsem si jist, že bolest ustupuje přirozeně, ne po vlivem chemie. U mě je tím vodítkem to, že tu bolest znám. Opakovala se, zkouším různé finty na ní. Píšu o tom třeba v minulém článku "Proč bolíš achilovko". Byla to bolest zvyšující se a teď už vím, jak na ni. Možná to chce čas. Zkuste prosím něco konkrétního s nějakou bolístkou, co máte. Jinak je to jen teoretizování.
Jednotná šablona ale určitě nebude, každý reagujeme jinak. Ona i definice bolesti vlastně není daná.
- Počet článků 78
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 971x
Pracuji s lidmi na změně. Změnit něco potřebujeme každý. A většině z nás se to nedaří. Změna je život! To víme, ale i změna typu jo-jo efektu patří k životu. Chceme se změnit a zůstáváme stále stejní... Pojďte si hrát!
Mám stránky 333coaching.cz.
Nechci psát rady pro druhé, ale to, co vychází z mé osobní zkušenosti. Co jsem prožil a zakusil na sobě. Jen to má sílu, to funguje. Pokud to nepomůže mě samotnému, nemám právo to nabízet druhým.
Přečetl jsem spoustu dobře míněných příruček. Málokdy za nimi ale byl osobní prožitek autora. Pisatelé píší proto, aby psali ne aby sdělovali, co prožili.
Psaní je pro mně nacházením sama sebe. Ta slova jsou moje myšlenky a tím kousek mě samotného. Možná by šlo podobně jako při detekci krve podle slov určit DNA autora. To, co píšu je moje DNA. Asi tam bude i spousta chyb. Nejsem dokonalý. Některé věty bych možná znovu nenapsal. Měním se. Snažím se o osobní růst, i když je to někdy těžké. Možná bych taky za všechny svoje názory nedal ruku do ohně. Nejsem neomylný.
Stává se mi, že mě reakce čtenářů dovedou k jinému uvažování. Třeba to zabolí, ale pomáhá mi to. Moc mi ta zpětná vazba pomáhá. Díky za ní.
